Léto se už před dvěma týdny přehouplo do podzimu, školáci a studenti už měsíc zase chodí do škol, ale navzdory pondělní krátké noční bouřce a středečnímu lehkému ochlazení se podzim zatím s žádnými plískanicemi nevytasil. Je brzy ráno, kolem šesté hodiny a Zdeněk Weinhauer vyráží na své tradiční kolečko po zahradě u rodinného domku v Meziměstí. Obchází tři teploměry umístěné ve stejné výšce na různých stanovištích, nahlédne do „lapače" srážek a zjištěné údaje si jde zapsat. „Na teploměry nesmí foukat přímý vítr a ani je nemůžu mít vystavené na slunci, protože ty údaje by pak byly zkreslené," zastaví se u jednoho z nich. „Tohle je max-minimální teploměr, který zaznamená nejnižší a nejvyšší teplotu dne. A já když si ji zapíšu, tak to pak vynuluji na další den," ukazuje v praxi na jednom z teploměrů způsob měření.
Teplotu, tlak, sílu a směr větru, srážky a jiné poznámky (třeba že začaly růst houby) už více než čtyři desítky let každodenně zaznamenává do vlastnoručně nadepsané a nalinkované tabulky. „Letošní léto se podle mých dlouhodobých záznamů úplně vymykalo srovnání s prázdninami v předchozích letech. Bylo to něco úplně jiného," říká muž s pečlivě zastřiženým knírem a nahlédne do svých zápisků. „Oproti jiným létům bylo letos hodně jasných dnů bez mráčku a přibylo i dost i tropických dní. A také bylo mnohem více dvacítek," doplní a vysvětluje co dvacítkami myslí. „Večerní teploty odečítám ve 20 hodin. A když jsem v minulých letech zapisoval, že ve 20 hodin bylo 20 stupňů, tak to nebylo zas tak často. Ale letos těch dvacítek bylo mnohem více. Lidé si toho možná ani nevšimli, ale zápisy to potvrzují. Nejvyšší denní teploty v naší kotlině se přiblížily k teplotám v Polabí ve Středních Čechách nebo na jižní Moravě," upozorňuje, že v některé horké dny byly rozdíly jen minimální - třeba dva stupně - nebo dokonce žádné.
close
info
Zdroj: Deník/Jiří Špreňar
zoom_in
Teplotu, tlak, sílu a směr větru, srážky a jiné poznámky (třeba že začaly růst houby) už více než čtyři desítky let každodenně zaznamenává do vlastnoručně nadepsané a nalinkované tabulky Zdeněk Weinhauer.
Pohled do jeho ručně psaných poznámek a jejich zpětné vzájemné porovnávání přináší ale i jiná odhalení. „Zajímavostí je, že v každém letním měsíci se ranní teplota na dva, na tři dny přiblíží ke třem stupňům," dívá se do záznamů, kde najde i vysvětlení. „Má to souvislost s fází měsíce. Ochlazení většinou přichází s úplňkem."
Bez moderní techniky
Jak to začalo?
Ve svém království v patře rodinného domu, kde má vystaveny také desítky samorostů, ukazuje množství nadepsaných šanonů se svými záznamy. „Tady ten je nejstarší," ukazuje zápis z 1. ledna 1979, z něhož je zřejmé, že rok začal mrazivě - nejnižší teplota byla 20 stupňů pod nulou. Pamětníci si možná vzpomenou, že tehdy došlo ze 31. prosince na Nový rok během několika málo hodin k ochlazení století - ještě na Silvestra bylo přes deset stupňů, v noci na Nový rok se přivalila vlna extrémně studeného vzduchu a ráno se teploty propadly hluboko pod nulu. Náhlý pokles teploty o desítky stupňů Celsia paralyzoval na přelomu let 1978 a 1979 Československo. A právě tehdy začal Zdeněk Weinhauer zaznamenávat počasí.
Chytré přístroje a meteorologické stanice ke svým záznamům nepotřebuje. „Žádné moderní pomocníky nemám, jedu si tu svou starou osvědčenou klasiku," říká, že se obejde bez různých meteoaplikací a chytrého telefonu. „Já furt zvedám hlavu, neskláním ji," říká s úsměvem a vysvětluje: „Každý se teď už dívá na počasí do mobilního telefonu, ale na oblohu se podívá málokdo. Aplikace mu sice ukáže odkud jdou mraky, ale nikdo nezvedne palici, aby se podíval, jestli ten mrak je nad ním. To mě hrozně žere."
Okolí domu kde s manželkou žije prozrazuje, že je pečlivým zahrádkářem. Otázka, jak se teplé počasí promítlo v péči o záhony a ovocné stromy a keře se proto nabízí sama: „I když byly teploty přes den vysoké, tak v srpnu a v září byla ráno rosa, později se přidaly i mlhy. To je vláha, která je pro vegetaci lepší než krátký prudký déšť," všímal si, že rosa zalívala rostliny.
Ten, kdo by hledal srovnání, jaké bylo počasí přesně před 30 lety, tak má díky nápadu Zdeňka Weinhauera možnost to zjistit. Stačí zajít v Meziměstí do pekařství U Kubíčka, kde je každý měsíc aktualizován záznam počasí, jaké nás provázelo rokem 1993. „Udělal jsem takovou vývěsku a každý měsíc tam měním. Lidi přijdou na nákup, podívají se a třeba i o tom debatují," dodal u cedule s třicet let starým zápisem.
Vývoj počasí
Velmi teplé počasí, které se u nás drželo celé září, se předvedlo i 3. října, kdy se teplota vyšplhala na některých místech téměř ke 30 stupňům. Za historicky nejteplejší září, které na některých stanicích dokonce překonalo dlouhodobý průměr i o pět stupňů Celsia, se podle meteorologů zasloužilo proudění teplého vzduchu z jižní Evropy a ze severní Afriky. Letní teploty okolo 25 stupňů by po středečním ochlazení mohly ještě pokračovat v příštích dnech a o víkendu by měly dosáhnout letních hodnot mezi 22 a 27 stupni Celsia.
Vrcholu dosáhl příliv teplého vzduchu v úterý 3. října. A to nejen v Česku, kde jsme zaznamenali nejvyšší říjnovou teplotu na zhruba čtvrtině stanic, ale taky u našich sousedů nebo v západní Evropě. Zatímco v Česku nakonec celorepublikový říjnový rekord (30,3 °C) odolal, u našich sousedů včera zažili nejteplejší říjnový den v historii pozorování. Stalo se tak jak v Polsku (stanice Legnica na jihozápadě země naměřila 29,3 °C), tak v Rakousku (30,3 °C v Langenlebarnu v Dolním Rakousku).
