Aktu se kromě skautů a veřejnosti zúčastnilo i 75 bývalých neslyšících žáků, které Šimáně učil v internátní základní škole v Hořičkách v dobách, kdy ještě mohl vykonávat svou práci učitele. Výjimečnou událost pořádalo skautské středisko pojmenované po Šimáňovi. Nápad na pomník se zrodil v hlavě zástupce náčelníka Rudolfa Rouska.

Ten připomněl dramatické peripetie Šimáňova života, které vyústily v jeho smrt ve 49 letech. „V osudný den byl na konci noční směny na svém pracovišti v cihelně nalezen u vrat kotelny mrtvý. Přivolaný lékař z Chvalkovic určil diagnózu: srdeční zástava. Bezpečnost neshledala cizí zavinění. Pitevní zpráva říká, že mu po nadměrné námaze praskla aorta," uvedl Rousek.

Nikdo však nevysvětlil vznik tržné rány na hlavě a kdo a kdy uklidil aktovku s jeho osobními věcmi a rozepsanou Cihlářskou pohádkou. Kdo byl v autě, které údajně v noci před kotelnou stálo, co se tam stalo, se už asi nikdy nikdo nedozví.

„Ať už byla smrt Jiřího Šimáně způsobena násilím nebo psychickým nátlakem, původcem byla StB," myslí si Rousek stejně jako při odhalení pomníku přítomní Šimáňovi potomci Dagmar a Milič.

Starosta Tomáš Hubka připomenul, že Šimáňův život poznamenala temná doba. „Tohoto vzácného člověka radní navrhli na čestného občana města in memoriam. Věřím, že to schválí i zastupitelé. Je dobře, že pomník bude trvalou připomínkou statečného muže," poznamenal.

Jiří Šimáně se stal skautem už v dětských letech a byl jím až do předčasné smrti. „Proto se nikdy nemohl stát pionýrem, ani komunistou. Proto tady s námi už dávno není. Nevím, zda by měl radost z pomníku, ale vím určitě, že by měl velkou radost, že jsou ve Skalici znovu skautské kroje. V době, kdy zemřel, to bylo sci-fi. Proto jsem nesmírně ráda, že vidím mnoho junáků, kteří tatínka znali osobně," dodala Dagmar Šimáňová.

Hynek Šnajdar