I když byli občané dostatečně informováni, přeci jen jich několik zamířilo ze zvyku ke škole. Když si ale všimli cedule na dveřích, pochopili a prošli se napříč náměstím do nového. Nikoho to snad neodradilo, aby k volbám nešel.

Z nových volebních místností byli nejvíce nadšeni členové komisí, kteří si pochvalovali zejména lepší zázemí. Nové prostory se líbily i voličům. A jak se při volbě rozhodovali?

Třiaosmdesátiletý Josef Ťok si stranu vylosoval. Jak to? Vybírat vhodnou kandidátku by totiž podle něj bylo velice těžké. „Ti, kteří už tam byli, za celou dobu nic neukázali. Co slibovali, nesplnili a nejhorší, že se tam dostali zase. Nové strany zase nikdo nezná, tak neví, co od nich očekávat. Proto jsem si lístky přetřídil, zavřel oči a z vybrané kupičky jednu stranu vytáhl a dal jsem ji tam," popsal losovačku Josef Ťok. Myslí si však, že jeho hlas moc nepomůže. „Stejně si budou dělat, co chtějí. Ale je to lepší než nechat hlas propadnout. Naději mám, ale nevěřím tomu, že se ještě nějaké změny dožiji," svěřil se Ťok.

Poprvé volit přišel devatenáctiletý Alexandr Jestřáb. „Volit jsem šel, jelikož si myslím, že to je občanská povinnost. A také proto, že doufám v nějakou změnu, jinak bych nešel. Hlas jsem dal straně z pravého spektra politické scény. Zda se něco změní, tomu ale moc nevěřím. Bylo by už potřeba vyměnit všechny, kteří tam jsou už hodně dlouho, a to je velká většina. Chtělo by to i omladit. Uvidím a budu doufat," řekl Alexandr Jestřáb.

Osmadvacetiletý Martin Franc vybíral také zprava spektra. „Ale v žádnou podstatnou změnu nevěřím. Kdo se tam dostal, tak na sliby zapomněl a začal si také hrabat pro sebe," míní.

„Upřednostnila jsem pravicovou stranu. Zda se něco změní, tomu moc nevěřím, ale už by byl nejvyšší čas. Šance je však vždy. Uvidíme, jak se k tomu noví poslanci postaví," sdělila čtyřiapadesátiletá Jitka Vobrubová.