Na to, co by vzkázali budoucím generacím, jsme se zeptali několika představitelů veřejného života města a správců památky. Vybrané vzkazy nyní přinášíme v tomto svým způsobem mimořádném vydání.
Starosta města Jan Birke by Náchodu budoucnosti popřál, aby byl stále lepším a lepším místem pro život. „Aby doprava fungovala jako dobře promazaný stroj, aby ve městě byl dostatek zeleně i parků. Aby celé město byl harmonický celek, ve kterém se dobře žije všem jeho obyvatelům. Pro takový Náchod budoucnosti pracujeme už nyní. Je mi jasné, že dokonalé město existuje jen v utopických románech. Přesto věřím, že život v Náchodě bude stále lepší a kvalitnější," vzkazuje starosta Jan Birke. Dodává, že jeho posledním přáním snad je, aby oprava věže náchodského zámku vydržela nejméně 100 let.
Náchodský zámek spadá pod správu Národního památkového ústavu, územní památkové správy na Sychrově. Její ředitel Miloš Kadlec uvádí, že instituce má v prvé řadě za cíl ochránit a také řádně spravovat a pečovat o kulturní dědictví naší země.
„A právě onou ochranou a péčí je i oprava hlavní věže náchodského zámku včetně zpětného osazení makovice „ v novém hávu" i s měděnou schránkou, do které vkládáme dokumenty pro další generace. Domnívám se ale, že právě onou opravou věže, celkovou péčí o objekt jako takový i snahou o úpravu okolí zámku, zachováme a předáme dalším generacím drahocenný dar, totiž řádně spravovanou národní kulturní památku, která je nositelem nejenom náchodské historie, ale historie naší země v kontextu dějin evropských," uvádí Miloš Kadlec.
Nedílnou součástí činnosti správců památky je i seznamování veřejnosti s historií objektu jako takového. „To se dle mého názoru správě zámku daří, neboť nabídka prohlídek, ale i doplňkových akcí, je zde opravdu široká. Jsem velmi rád, že se pan kastelán a jeho kolegové už léta zaměřují i na rodiny s dětmi (dětské zkrácené prohlídky s možností focení v kostýmech krále či princezny), neboť vštípit dětem lásku k historii, nadšení k výletům po památkách a s tím související chování na nich i vůči nim. To je odkaz, který jak pevně doufám, je tím odkazem nejvyšším a pro nás všechny do budoucnosti velice potřebným," sděluje Miloš Kadlec.
Náchod by se neobešel bez nemocnice, která se má dočkat obnovy, neboť dnes je ve špatném stavu. Ředitel nemocnice Miroslav Vávra by proto i budoucím obyvatelům města a okolí přál, aby se jim dostávalo péče v moderním zdravotnickém zařízení.
„Nemocnice je velice podstatnou součástí infrastruktury města a celého regionu. Dotýká se každodenního života obyvatel. Přál bych jim, aby nové zařízení bylo i po otevření stále moderní a aby se nedostalo do té podoby, ve které se nemocnice nachází dnes," říká Miroslav Vávra.
K dnešnímu Náchodu patří také bohatý sportovní život. Proto jsme požádali o vzkaz do budoucnosti také Hanu Kopeckou, krajskou a okresní předsedkyni České unie sportu. Ta říká, že Náchod a sport k sobě už historicky patří. Ve městě je poměrně hodně sportovišť, jak v majetku města, tak ve vlastnictví sportovních klubů a tělovýchovných jednot. Nachází se zde i sportoviště, která udržují osadní výbory v příměstských částech Náchoda.
„Sport se potýká s problémy reorganizace sportovního prostředí celorepublikově, financování sportu prostřednictvím státu pokulhává. Sport žije v současné době jen díky finanční podpoře obcí a měst. Město Náchod svoje sportovce podporuje, proto sport v Náchodě žije," sděluje Hana Kopecká.
Pro zajímavost uvádí, že v Náchodě působí dokonce 32 tělovýchovných jednot a sportovních klubů, to představuje 3 500 registrovaných sportovců. V roce 2013 se město stalo Evropským městem sportu. Náchod má také spoustu neregistrovaných sportovců.
„Sport a hlavně pohyb byl a bude nedílnou součástí života člověka, sport historicky ovlivňuje život spoustě občanů tohoto města, jednak za sportem přichází mnoho sportovců do Náchoda a už tady zůstávají, samozřejmě jiní, ti nejlepší odcházejí do velkých měst a někteří se dokonce sportem živí. Z řad sportovců je mnoho významných lidí i v civilním životě, není divu, jsou zvyklí na disciplínu, poctivý trénink a umějí zpravidla pracovat v kolektivu," dodává Hana Kopecká.
Budoucnosti není bez historie. Petr Landr, ředitel Regionálního muzea v Náchodě, uvádí, že makovice věže náchodského zámku vysoko nad městem by měla podávat zprávu o tom, jaké bylo město v době jejího nasazování.
„Je otázkou, kdy bude makovice znovu snímána a otevírána. Bude to za 50, nebo 250 let? Co v té době budou o nás budoucí Náchoďáci vědět? Oč budou dál, či jinde? V čem na nás naváží a v čem půjdou jinou cestou? Jak jiný bude každodenní život? Předpokládám, že budou mít z jiných archivních zdrojů informace o „velkých" dějinách Náchoda, tj. o politice, o hospodaření města, významných stavbách naší doby a nejvýznamnějších kulturních akcích. O čem, předpokládám, toho budou vědět méně, asi bude každodenní život v Náchodě: jak vypadal běžný den starosty, ženy na mateřské dovolení, podnikatele, dělnice, studenta. Věřím, až jednou znovu otevřou makovici na věži zámku, že právě takové informace budou pro naše následovníky zajímavé," míní Petr Landr.
Budoucí, více porozumění
Co přát obyvatelům Náchoda v brzké či vzdálené budoucnosti, podle toho, kdy se naše vzkazy najdou?
Aby se zdraví obyvatel zlepšovalo v nemocnici odpovídající době a hlavně s laskavou péčí a lidským přístupem zdravotníků, byť medicína bude třeba úplně jinde než dnes. Aby bolákem na tváři města už nebyly zchátralé lázně, ale aby opět žily jako v dobách největší slávy. Aby jeden ze zdejších pokladů, minerálka Ida, i nadále osvěžoval. Voda, to je a bude jeden z nejcennějších zdrojů, což dnes v době hojnosti a konzumu ještě ani neumíme docenit. Zvlášť, když se v prameníku čerpá voda zadarmo a lidé se ještě pro pár vteřin čekání přetlačují o kohoutky. Aby se město nedusilo v každodenním návalu mnoha tisíců automobilů. Doprava však už možná při čtení těchto řádků v budoucnu bude fungovat úplně jinak, jak to zatím my známe jen ze sci-fi filmů.
Překážky a problémy se vždy nakonec dají nějakým způsobem řešit. Základem je vize, vůle, odhodlání, patřičné úsilí. Aby však město žilo spokojeným životem, nezáleží jen na vyšperkovaných veřejných prostranství, na představitelích radnice a dalších institucí, ale také na chování samotných obyvatel. Každý zodpovídá sám za sebe, ale individualismus by neměl mít obzory po plot naší zahrady či v rozsahu malosti našeho ega. Někdy by to chtělo méně sebestřednosti a netečnosti a více ohledu na jiné. Více uvažování o jádru věci namísto rýpání se v malichernostech. Méně lamentování nad tím, co vše je špatně a kdo za to může, ale více zodpovědnosti a ochoty přicházet s rozumnými řešeními.
Více porozumění v budoucnosti, ať už bude jakákoliv.
Pavel Bednář, šéfredaktor