„Jde o originál posvátného kamene sloužícího ke kultovním účelům v pozdně laténské době. Šlo zřejmě o součást zaniklé keltské osady, která se nacházela na nevysoké říční terase zvedající se nad údolní nivu řeky Úpy, patrně v místě brodu,“ zmínil historické souvislosti ředitel Regionálního muzea v Náchodě Sixtus Bolom-Kotari a doplnil, že osadu lze podle nálezů datovat do doby kolem roku 50 př. n. l.

„Poloha na rozhraní dvou ekosystémů, dubohabřiny a lužního lesa, nabízela více příležitostí k obživě. Na terase byl k dispozici dokonce i vlastní pramen a dobré byly i půdní podmínky. Nelze se tedy divit, že toto místo přitahovalo lidi již dávno před Kelty,“ připomněl historickou minulost oblasti archeolog Jan Tůma.

Posvátný kámen o rozměrech 120 x 100 x 30 cm byl objeven v roce 2004, za poněkud nešťastných nálezových okolností.

„Vzhledem k tomu, že se tehdy jednalo o neohlášenou stavbu, přišli jsme na lokalitu v okamžiku, kdy již byly vykopány výkopy pro kanalizace a právě se kopaly výkopy pro kabely osvětlení. Během výkopu jednoho z kabelů pro osvětlení byl radlicí bagru vytažen zmíněný menhir,“ popisuje tehdejší situaci Jan Tůma.

„Již pouze doprava bezmála 400 kg těžkého kamene z jemnozrnného pískovce na toto místo musela být velmi náročná. Podobný materiál se totiž v širokém okolí nenachází. Dno zahloubeného objektu bylo posypáno vrstvou jemného bílého písku, udržovaného evidentně v naprosté čistotě. To by mohlo, podle analogií z mladších období, potvrzovat interpretaci tohoto objektu jako svatyně.“

Nálezová situace naznačuje, že mohl být rituálně „pohřben“ samotnými keltskými obyvateli vesnice. Jednalo se o velmi zvláštní nález, jelikož posvátné kameny z keltského období bývaly umísťovány mimo lidské osídlení.

„Kámen bude dominantou stávající expozice pravěku v přízemí muzea. Jeho oficiální představení veřejnosti plánujeme na Muzejní noc 16. května,“ doplnil Sixtus Bo-lom-Kotari.