Fikce a špatný vtip nějaké cestovní kanceláře, která by propadla při zkouškách z geografie? Ne tak docela.
Ještě před chvílí jsem byl na rušných ulicích velkoměsta a teď na mě zuby cení jávská muréna a nad hlavou krouží žralok černocípý. Přitom pár metrů ode mě procházejí lidé s nákupními taškami a v kavárně naproti si někdo právě poručil malé preso. Jsem několik metrů pod hladinou největšího mořského akvária v Polsku, které se nachází v obchodním centru Arkady Wroclawskie.

Podmořské arkády

V obchodním centru Arkady Wroclawskie se de facto nacházejí hned dvě obří akvária umístěná nad sebou. Jejich celková výška je 12 metrů. Délka každého akvária je 8,5 metrů, šířka 3,5 metrů. V obou nádržích se nachází 120 000 litrů mořské vody udržovaných na konstantní teplotě 25,5 stupňů Celsia.
Speciální akrylátová skla byla vyrobena na zakázku až v Japonsku a jejich tloušťka je 12 centimetrů. „Nebyla to jednoduchá záležitost akvárium vůbec do objektu obchodního centra usadit. Do Wroclawi musel být dopraven speciální jeřáb z přístavu ve Štětíně s nosností 400 tun“, vysvětluje mi Dariusz Król, který se o „podmořské arkády“ stará .
Dariusz bude také mým průvodcem při potápění v obou akváriích. Co nás pod hladinou čeká? Řada zajímavých živočichů. Kdybychom chtěli podobný ekosystém navštívit ve volné přírodě, volba by asi padla na Indonézii. Nebezpečí? „Dávej si pozor na perutýna. To je hodně jedovatá ryba . Toxin, kterým perutýn disponuje, lze srovnat s jedem kobry,“ varuje mě Dariusz. Dávám si slavnostní podvodní závazek, že určitě nebudu brát perutýna do ruky, abych se vyvaroval riziku poranění od ostrých paprsčitých výběžků na jeho těle. Právě do nich ústí jedové žlázy.
Žraloci? Od těch by nemělo nic hrozit, ačkoli v moři byly zaznamenány případy pokousání i žralokem černocípým, se kterým budeme za chvíli ve stejném nádrži.
I zdánlivě mírumilovné akvárium ve Wroclawi cení zuby, napřimuje ostny a mobilizuje žahavé buňky. Stačí si totiž připomenout, že se zde nacházejí i velké murény, ježovky a sasanky. Nejméně nebezpečné jsou barevné ryby – klipky, typičtí obyvatelé podmořských korálových útesů.

Akvarijní kosmonauti

Absolvoval jsem již potápění ve sladkovodním akváriu v Hradci Králové i v mořském akváriu v Praze. Vratislavská zkušenost byla z hlediska technického vybavení jiná: Odpadla zde nutnost mít zásobu stlačeného vzduchu v tlakových lahvích na zádech. V „Arkádách“ se totiž využivá tzv. systém nargilé (v doslovném překladu vodní dýmka - poznámka autora), kdy jsou zásoba či aktivní zdroj stlačeného vzduchu umístěny mimo vodní prostředí a dýchací médium je k potápěči přiváděno dlouhou hadicí zakončenou plicní automatikou.

Vložil jsem si automatiku do úst a chystal se k prvnímu ponoru do akvária. Dariusz si už někde bublal dole, v Indickém oceánu umístěném mezi kavárnou, dětským koutkem a obchodem se sportovním oblečením. Nádech, výdech, nádech a nic! Premek Stasiak, který nám při potápění zajišťuje podporu ze souše, se směje. Jasně, zapomněl jsem otočit ventilem na tlakové lahvi. Napravím chybu a moje plíce už zase s radostí navazují družbu se životodárným kyslíkem. Urovnám si na obličeji potápěčskou masku. A dolů! Volný prostor mezi koncem žebříku a dnem akvária překonám „odvážným“ skokem. Konstatuji, že jsme si vzal na zátěžový opasek tu správnou váhu olova. Nacházím se takřka ve stavu beztíže. Po akváriu neplaveme, ale chodíme. Dva akvarijní kosmonauti. Mít ryby v akváriu smysl pro humor, už by je bolely od chechtání všechny žábry. Co nadělám, klasické postupy z běžného sportovního potápění musím na chvíli zapomenout…

Na hranici světů

Co mě při potápění v akváriích Arkady Wroclawskie nadchlo nejvíce? Snad to byly ty minuty ticha, které jsem si mohl vychutnávat na tenké hranici mezi mořem a souší, kterou tvořilo sklo akvária. Byl to stejný pocit, jako když stojíte na úzké linii pláže, přesně tam, kde moře a souš za normálních okolností uzavřou příměří. Dál už vlny nedosáhnou, Tady voda, tam pevnina. Žádné další vzájemné územní nároky.
V akváriích ve Wroclawi tuto linii stanovil a vědomě udržuje člověk. Naplnilo mě to obdivem k technickému a tvořivému géniu, kterým lidé disponují, když dokáží takto dokonale oživit iluzi tropického moře hluboko v evropském vnitrozemí.

A ještě jeden pocit ve mně bude dlouho doznívat a rezonovat novými asociacemi. Díval jsem se na svět lidí ze světa moře. Uprostřed velkého organizmu obchodního centra jsem byl najednou součástí jiného světa. Se žraloky, klipkami, murénami a dalšími obyvateli akvária jsem sledoval lidský svět. Za zády mi jezdily eskalátory, přede mnou projela paní s vozíkem s uklízecími potřebami. Mopy a hadry. No samozřejmě, zůstanou po nás mokré stopy, až se vynoříme z akvária. Pohyblivé schody a na nich postavy v neoprenech, co jim ze šosů kape mořská voda. Svět je prostě úžasné místo pro souš i moře, pro život všech forem a tvarů. Pro lidi i ryby. Alespoň při potápění v podmořských arkádách ve staroslavné Vratislavi jsme měl pocit, že se se na to báječné místo všichni v pohodě vejdeme. (Mirek Brát)