S myšlenkou sdílené lednice přišla před třemi lety Pavlína Joudalová, která se inspirovala podobnými projekty v jiných městech. Tehdy pracovala v novoměstském hotelu a nechtěla se smířit s tím, jak končí uvařená a neprodaná jídla. „První veřejná lednice u nás začala fungovat v roce 2016 v Praze a pak se začaly objevovat i v dalších městech. Nepřejeme si nic jiného, než aby lednice splnila účel, se kterým byla vytvořena a lidé do ní bez ostychu jídlo nejen vkládali, ale i odebírali,“ říkala při jejím zprovoznění, že lednice bude přístupná všem bez rozdílu. Na jedné straně do ní každý mohl v rámci pravidel cokoliv dát a na straně druhé si z ní každý mohl cokoliv vzít. Asi není potřeba dodávat, že ta druhá varianta byla častější.

Myšlenkou veřejné lednice je, aby sloužila komukoliv a byla přístupná všem bez rozdílu. Na jedné straně do ní každý může cokoliv dát (v rámci pravidel) a na straně druhé si z ní každý může cokoliv vzít.
Česká Skalice má veřejnou lednici: Můžete z ní brát, ale i doplňovat

Nejlepší časy zažívala veřejná lednice během prvního roku své existence. Pavlína Joudalová zásobovala tuto malou potravinovou banku neprodanými jídly z hotelu, občas do ní přispěl něčím i někdo z místních. Před časem jí ale osobní život zavál do jiných končin republiky, ukončila pracovní poměr v hotelu, z jehož kuchyně putovala do lednice právě většina jídla, které se neprodalo. Následovníka v podobě nadšeného dobrovolníka, který by se o chod lednice staral, se ani přes výzvy na sociálních sítích nepodařilo najít. „Delší dobu jsem přemýšlela, co s lednicí dál. Když jsem se přestěhovala, tak nebylo už v mých silách provoz lednice zajišťovat,“ říká, že se marně pokoušela najít někoho, kdo by po ní převzal štafetový kolík. „V květnu jsem dala na facebook výzvu, že se hledá dobrovolný nadšenec, který by lednici udržoval v provozu. Nikoho se mi sehnat nepodařilo a teď momentálně řeším, že lednici zruším,” je jí líto nechtěného konce.

Jak sama s úsměvem říká, tak se jídlo v lednici tzv. neohřálo. „Nic tam dlouho nezůstávalo. Kolikrát jsem tam něco v poledne dala a když jsem odpoledne jela podruhé kolem a nakoukla dovnitř, tak už tam nic nebylo.”

Snaha byla, ale…

Sdílených lednic je po republice několik, ale jak se zdá, tak této myšlence v tuzemských podmínkách pšenka nekvete. „Je to tak. Nevím jestli se na tom mohla podepsat i současná doba, kdy mnozí lidé mají hlouběji do kapsy," uvažuje. „Těžko říci - možná to je i o důvěře lidí. Když jsem před těmi třemi lety na hotelu viděla ty přebytky jídel, a bývá to všeobecný jev snad ve všech restauracích, tak jsem věřila, že to u nás dopadne dobře a že, budeme mít čím lednici plnit. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo," bere lednicový "projekt" jako zajímavou zkušenost. „Snaha byla, ale ne vždy se dobrý záměr podaří," nepopírá, že loučení s veřejnou lednicí provází i trochu zklamání. „Chcete pomoci, staráte se o to, a pak přijde někdo a z lednice sebere i teploměr."

U sousedů v Polsku

Veřejné lednice nejsou rozhodně jen tuzemským nápadem. Necelých 20 kilometrů od prázdné a dosluhující lednice v České Skalici stojí na polské straně hranice v lázeňském městě Kudowa Zdrój také veřejná “lodówka”. Na rozdíl od té českoskalické je do ní vidět přes prosklené dveře a obrázek je to mnohem optimističtější. Mezi potravinami dominuje zelenina, která může být při současných cenách některých druhů pro některé nízkopříjmové rodiny vítaným bonusem. Vyrazit za bezplatným jídlem za hranice se ale nedoporučuje. Na dotaz, kde lednice stojí, se tazatelce dostalo jasné odpovědi. „Lednička je pouze pro obyvatele Kudowa Zdrój, kteří potřebují takto podpořit. Prosím respektujte to a lednici nevyužívejte,” vzkázala do Čech přes sociální sítě Renata Leśniak.