Místní knihovna pořádá pro školáky pravidelně každé úterý „Klubáč". Je to setkání v knihovně otevřené pro všechny školáky a každý týden zaměřené na jiné téma. Tyto sešlosti se pořádají už od roku 1986 a stále je o ně zájem. Jak prozradila knihovnice Magda Nováková, která toto setkání pro děti organizuje, skladba dětí se mění v závislosti na tom, jaké téma je baví. „Někdy převažují děti starší z druhého stupně škol, a to zejména když se to týká přírody. Jindy zase přijdou školáci z prvního stupně, ale program je vždy otevřený pro všechny," říká Magda Nováková.

Tentokrát byl program věnován ukázce, jak se nechají opravit potrhané knížky, které se občas v žalostném stavu do knihovny vracejí od některých nezodpovědných čtenářů.

Iva Kanerová dětem předvedla, že každé poškození se dá opravit. Někdy je však oprava dosti pracná a časově náročná. Děti viděly, že to není jen tak. Pak si mohly na vlastní kůži vyzkoušet takovou potrhanou knížku opravit. Ty, které si na resuscitaci knížek netroufaly, si zkusily jednoduchou vazbu zhotovit na obyčejném papíru.

„Nejsem vyučená knihařka, ale situace mě donutila, abych se to alespoň částečně naučila, jelikož sehnat dobrého knihaře byl vždy problém a jejich práce je cenově dosti nákladná. Ve zdejší knihovně opravuji knížky už okolo třiceti roků. Z počátku byl problém nové knihy shánět a v dnešní době jsou zase příliš drahé na to, aby se neustále kupovaly nové. Proto co jde, tak se opraví. Tím se životnost podstatně prodlouží," popsala Iva Kanerová, jak se z knihovnice stala i knihařka .

„Na nedostatek práce si stěžovat nemůžu, těch neukázněných čtenářů je stále dost. Rozdíl mezi dětmi a dospělými téměř žádný není, všichni se snaží, abych se nenudila. Nejhorší je, že dospělí se snaží opravit knihu samotní a většinou použijí izolepu, čímž knížku definitivně poničí. Obzvlášť když přelepí páskou i text. Snažíme se čtenáře informovat, aby nám poškození nahlásili a nepouštěli se do oprav sami, ale moc platné to není," posteskla si kostelecká knihovnice.