V poslední době se objevily spekulace, že Ministerstvo obrany připravuje povinné odvody a uvažuje o znovuzavedení povinné vojenské služby.

Kupodivu se na Náchodsku tento nápad nesetkal ani s velkým odporem veřejnosti napříč generacemi.

když tuto fámu ministerstvo vyvrátilo, tak to mezi veřejností rozpoutalo diskuse. Většina oslovených mužů a chlapců ale souhlasili s tím, že by proti zavedení povinného vojenského výcviku nic neměli.

Všichni hned ale odmítli původní dvouleté období, které museli mladí muži na vojně trávit. Stačilo by prý půl roku až rok.

„Nad tím, aby se zavedla povinná vojenská služba jsem nepřemýšlel, ale asi by to nebylo nic špatného. Určitě by to mladým pomohlo a prospělo. Souhlasil bych tak s půl rokem, maximálně jedním rokem. To by k základnímu výcviku a osvojení potřebné disciplíny stačilo. I když by to čekalo asi i mě, tak nejsem proti," zhodnotil diskutovaný návrh jednadvacetiletý David Rozporka.

Se znovuzavedením povinné vojenské služby souhlasí i padesátiletý Miloš Mach.

„Podle mého názoru by to mladí potřebovali. Ne na dva roky, jako jsme museli chodit my, ale rok služby by jim prospěl a něco naučil. Nejsem pro, aby byli někde buzerovaní, tak jako to bylo dříve, ale aby si osvojily návyky chování a disciplínu. Na vojně jsem byl a vzpomínám na ni v dobrém," míní Miloš Mach.

Se zavedením povinné vojenské služby nesouhlasí sedmatřicetiletý Jan Jirman. Umožnil by to jen těm, kteří by o absolvování vojny měli zájem.

„Někoho nutit a držet ho na vojně proti jeho vůli, jsou jen vyhozené peníze, protože takový člověk pro armádu stejně žádný přínos nemá. Podporuji současný stav, a to profesionální vojáky a dobrovolníky," svěřil se se svým názorem Jan Jirman. Jak ještě prozradil, tak na vojně nebyl. Dodnes neví jak k tomu došlo, modrou knížku nemá, ale úplně na něho zapomněli. Proč, po tom raději nepátral.

„Já jsem pro, aby se povinná vojenská služba obnovila. Když to dnes vidím, tak téměř všichni mladí jsou líní a nemají žádnou disciplínu. Nehnal bych je na vojnu na dva roky, ale rok by jim určitě prospěl. To by stačilo na osvojení běžných návyků, absolvování výcviku a získání základů společenského chování. Naučili by se také žít v kolektivu a poznat nutnou toleranci," myslí si sedmdesátiletý Josef Plecháč.

Jak prozradil, tak sloužil na západní hranici a užil si své. Naříkat si prý ale nemůže.

„Byla tam tvrdá morálka, protože jsme stále měli ostré náboje. Bylo to v šedesátých letech, to politická situace nebyla moc růžová," dodal Plecháč.