Obloha je černá, bouří, z nebe již několik dní padají provazy deště. Následky na sebe nenechají dlouho čekat. Je začátek července 1997 a východní Čechy zaplavuje povodeň, která za sebou nechává ohromné škody. Hlavní povodňová vlna prošla Náchodskem 8. července. Nejhorší situace byla v Otovicích, kam ve Stěnavě přitekl nejen příval z Polska, ale cestou k obci říčka posbírala všechnu vodu z potoků celého Broumovska.

Stalo se, co se stát muselo. Jak psaly tehdejší Noviny Náchodska, tak „…byly v Otovicích zaplaveny dvě třetiny domů do výše jednoho metru. Rozdivočelá Stěnava se valila přes mosty a zatopila komunikace…“ 8. července 1997 brzy ráno vystoupala Stěnava před hranicí až na 324 centimetrů, protékalo jí 120 kubíků za vteřinu. Třetí stupeň povodňové aktivity, tedy ohrožení, platil ve vsi po dva dny.

Povodně 1997Zdroj: DeníkUsazeniny v korytu řeky

Jak bezprostředně po povodni řekla Novinám Náchodska tehdejší starostka Miluše Nováková, na rozsahu povodně se podepsaly také usazeniny v korytu řeky. Již v roce 1995 obec urgovala úpravu toku. Na to ale prý tehdy nebyly peníze. „Teď jim nic jiného nezbude a budou do toho muset jít s daleko vyššími náklady. Nejhorší bylo, že nás největší příval zastihl za tmy,“ uvedla tehdy starostka s tím, že nejvyšší průtok byl kolem půlnoci.

Velká voda na Orlickoústecku začala budit obavy už 5. července 1997.
Čtvrtstoletí od ničivých povodní: Stejná zkáza už by neměla přijít

Aktuálně starostenskou funkci v Otovicích zastává Petr Novák, syn tehdejší starostky. „Jsem popravdě překvapen, že už to je 25 let. Vzpomínám si na to velice dobře, protože rodiče měli zaplavený sklep, takže jsem pomáhal uklízet. Vím, že to byl šrumec,“ řekl starosta, který dodal, že obec je tak dispozičně situovaná, že před velkou vodou je prakticky nemožné ji uchránit.

„Otovice jsou natolik specifické, že tady nejde nic moc dělat. Nemáme se tomu jak bránit – všechna voda z Broumovské kotliny nemá kudy odtéci jinudy než Otovicemi. Hlavní problém je v těch nešťastných mostech, které jsou nízké. Byly postaveny ještě za socialismu a ty nám dělají při velké vodě problémy.“ Podle jeho slov je koryto řeky už dostatečně vybrané a i když pod mosty nějaké usazeniny jsou, tak už podle odborníků není důvod více to vybírat.

Broumov, 1997.Broumov, 1997.Zdroj: Archiv: Jaroslav Ročeň

Jednou z nejpostiženějších rodin byli Bartošovi, kterým v přízemí protékalo 80 až 100 centimetrů vody. Sílu proudu nejvýmluvněji potvrzovala chatka upevněná na betonových patkách, kterou řeka posunula o osm metrů. Ve sklepě voda zanechala dvacet centimetrů páchnoucího bahna. „Bylo to hrozný,“ vzpomíná nad čtvrtstoletí starými fotografiemi Hana Bartošová. „Ten úklid to bylo nejhorší, už bych to nikdy nechtěla zažít. Otevřela jsem kredenc a tam plavali talíře a všude to jemné blátíčko. Dostala jsem na poště dva týdny neoplacené volno a makala jsem doma. Nikomu to nepřeji. Jak se říká – před ohněm utečeš, ale před vodou ne,“ říká žena, která v obci žádné protipovodňové opatření nezaregistrovala. „Bylo by dobré, aby alespoň na mostě co je pod námi po proudu dali zábradlí, které by se dalo rychle demontovat nebo se mohlo sklopit. Takhle se tam zachytnou klacky a všechno co nese proud, udělá to hráz a my se pak topíme,“ ráda by viděla nějakou změnu.

Povodeň na Broumovsku mívá velmi rychlý nástup do desítek minut až několika málo hodin. Voda dokáže napáchat velké škody, ale rychle odteče. Je však obtížné takové povodně předpovědět.

Živou vzpomínku má i její syn Petr. Ten se necelý týden před povodní vrátil se svým bratrem Břéťou z vojny. „Pamatuji se, jak měl taťka u domu narovnané fošny a prkna v hráních. Viděl jsem, jak je voda začíná zvedat, tak jsem na ně nalehl, aby neuplavaly. Uběhlo ale jen pár vteřin a už plavali po proudu do Polska,“ vzpomíná na marnou snahu zachránit kubíky opracovaného dřeva. „No a pak třeba po čase přišli zákazníci z Polska a chtěli něco udělat no a přinesli si ten materiál, co odnesla řeka, protože taťka si svou práci poznal.“

Zmínka o povodni před čtvrt stoletím nechybí pochopitelně ani v obecní kronice: „Nepřetržitý déšť způsobil, že se rychle zvedá hladina Stěnavy a její přítoky. Naši obec postihla povodeň, která svou dobou trvání a rozsahem škod byla větší než v roce 1979,“ připomíná zápis. „Voda dosahovala tří metrů. Hodnota škod na majetku obce byla vyčíslena na 1,2 milionu korun. Postižení obyvatelé obdrželi ze státních prostředků sociální podporu podle rozsahu škod. Byly poškozeny mosty, stržená lávka. Za necelých 14 dní přišla v pátek 18. července opět po vydatných deštích další povodňová vlna, která ale již nebyla takového rozsahu,“ dokončuje zápis v kronice ohlédnutí za povodňovým rokem.

Otovice, 1997.Otovice, 1997.Zdroj: Archiv OÚ Otovice

Jak to bylo jinde?

- V Broumově nejhůře dopadli obyvatelé ulic Dvořákova, Tyršova a Soukenická, které leží nejblíže Stěnavy. Byla evakuováno 14 lidí. Velká voda učinila nepoužitelnými mosty v Olivětíně a pěší lávku pod nemocnicí.

- Záplavy se nevyhnuly ani nejdelší obci Broumovského výběžku. Jindy klidný Šonovský potok se proměnil v dravou řeku, která ničila vše, co jí stálo v cestě. Jejímu náporu neodolalo ani šest mostků, které se změnily nepoužitelnou změť kamení a železobetonu. Vodním přívalem byl řádně poznamenán i chovatelský areál, který se právě chystal na chovatelkou výstavu.

- V povodí Metuje vznikly největší škody v horní části toku nad Náchodem a kolem Nového Města nad Metují. Tam voda zatopila přes 70 domů a několik výrobních závodů. Část obyvatel museli hasiči evakuovat.

- Na cestu do Pekla se sesunul boční svah.

- V Žabokrkách na Hronovsku zaplavila voda asi 12 obytných domů a několik výrobních závodů. Nad obcí strhla část vozovky.

- Další obytné domy byly zaplavené v Hronově, Velkém a Malém Poříčí, kde voda zastavila i vlaky.

- Povodňová komise zajišťovala evakuaci dětského tábora ve Žďáru nad Metují, autokempu v Adršpachu a Domova důchodců v Teplicích nad Metují.

- V Pěkově se přelil rybník Hony, v Dědově se sesul svah a zneprůjezdnil obec.