„Chovatelská přehlídka je určitá tradice, při níž se prezentují uživatelé honitby,“ uvedl předseda okresní myslivecké komise Martin Kábrt. „Bohužel není žádná povinnost, aby lovec odevzdal trofej na chovatelskou přehlídku a mnoho myslivců tak své trofeje z různých důvodů nepředkládá,“ je si vědom Martin Kábrt. Přitom právě podobné přehlídky jsou užitečné pro honební spolky, aby mohly porovnat zvěř, která se vyskytuje v jejich teritoriu. Při hodnocení bylo posuzováno dodržování chovatelských zásad u ulovené a uhynulé trofejové zvěře a úprava trofejí. Ty nejsou pouze památkou na lov, ale také o hmatatelným dokladem stavu zvěře, která na konkrétním území žije. "To, jak se zvěři daří, se samozřejmě projeví i na trofejích."

Vystavené trofeje byly ohodnocené odbornou komisí a pro jednodušší přehled označeny zeleným nebo červeným puntíkem. Jak Martin Kábrt vysvětlil tak toto pohrávání s barvami je určité vodítko pro veřejnost nebo i pro začátečníky v myslivecké praxi. Uvidí tak, co by mělo v chovu zůstat, aby byl správný gen přenášen dále nebo naopak, že kvůli nežádoucímu tvaru paroží se jedná o zvěř určenou k lovu.

„Kritéria máme nastavená podle určitých markantů – délka parohu, věku, počet výsad a tak dále. To co kritériím nevyhovuje, tak se hodnotí zeleným bodem a naopak červeným bodem se hodnotí trofej ulovené zvěře, která měla do budoucna potenciál,“ vysvětluje systém hodnocení, že červené a zelené body mohou nejen pro začínající myslivce sloužit jako kuchařka, aby v lese měli představu, co je rozumné lovit a co ne.

Při dni otevřených dveří byly zpřístupněny stáje živočišné výroby ve Sviništanech a ve Slatině nad Úpou, kde bylo předvedeno robotické dojení, sklad ovoce Zájezd s moštárnou, kde se chutnaly mošty.
FOTO: Dolanské družstvo představilo moderní stáje, robotické dojení i moštárnu

U některých mysliveckých spolků se to hodně červenalo. „Jak se člověk tady pohybuje mezi trofejemi, tak bohužel vidíme, že spousta těch vystavených trofejí je právě červených. To je ukázka toho, že kvalitního genu v našich lesích ubývá a velmi často se to stává lidskou rukou. Ale vidíme tu i jednoho z nejsilnějších jelenů z Machova, který byl stržen při říji, kdy vynakládal veškerou energii na souboje s ostatními jeleny a nezbyla mu energie, aby se ubránil útoku,“ uvedl jeden z případů, kdy za zmařeným jelenem nestál člověk.

Jednotlivé trofeje si pozorně prohlížel i Miloš Zich z Nového Plesu. „V prvé řadě je potřeba se na myslivost dívat jako na součást zemědělské a lesní prvovýroby. Zvěř do té naší krásné české přírody skutečně patří a bylo by hříchem něco neudělat pro její udržení a další rozvoj,“ má jasno 92letý muž, který začal chodit do mysliveckého kurzu již v roce 1947. O rok později udělal zkoušku a získal lovecký lístek pro mladistvé.

„Myslivost rozhodně není jen lovectví – je to celý komplex složité činnosti a lovectví je korunou této činnosti. Bohužel v současné době jsou velmi bídné podmínky pro chov a rozvoj polní zvěře,“ vzpomínal na v tomto směru hojné poválečné časy, kdy byla malá políčka obdělávaná koňmi a oddělena mezemi. „Na polích se střídaly různé kultury, nebyla chemizace a volný rozvoj života zvěře měl ideální podmínky,“ má jasno, že expanze zemědělské výroby stojí za soumrakem drobné zvěře.

Ilustrační foto
KOMENTÁŘ: Sud piva by májku od popravy zachránil

Mezi stovkami vystavených trofejí byla i jedna mimořádná rarita. „Hromada lidí si jistě vzpomene, že o něm slyšeli,“ říká Kábrt u vitríny, jejíž hlavním artefaktem je spodní čelist prasete divokého. „Je to kňour, který se narodil v roce 1999. K myslivci se dostal někdy ve věku čtyř, pěti dnů a podařilo se mu ho odchovat. Žil u něho na zahradě a k úhynu došlo až vloni na začátku října,“ říká Kábrt, že kňour se dožil 22 let. „To je na divočáka požehnaný věk, kterého se v přírodě černá zvěř obecně nedožívá. U divoce žijící černé zvěře se uvádí dožití kolem 10 až 12 let. Samozřejmě, že mělo ideální podmínky a dostatek kvalitní potravy. Zajímavé je, že v době svého největšího vzrůstu se v sedmi letech dostalo na 190 kilogramů a v době úhynu už vážilo jen 50 kilogramů,“ doplnil Kábrt, který v souvislost s černou zvěří zmínil její nerovnoměrný výskyt v krajině.

„Jsou místa, kde je přemnožená a způsobuje ohromné škody, jinde je ta populace minimální. Navíc jen kousek za hranicemi číhá velké riziko v podobě afrického moru prasat. Minulý týden bylo potvrzeno další ohnisko afrického moru jen pět kilometrů od českých hranic, konkrétně Frýdlantského výběžku,“ zmínil možnou hrozbu v podobě vysoce nakažlivého onemocnění domácích i divoce žijících prasat, které se vyskytuje v Německu a Polsku.