Přežil desítky válečných letů, osudným se mu stal kopec na Peloponesu

Památku význačného československého letce v řadách Royal Air Force si u pomníku v centru Machova připomněli členové Československé obce legionářské, kteří mu vzdali hold u příležitosti 105. výročí narození (28. 11. 1916). Pomník Václava Foglara se objevil v Machově teprve před 13 lety a zasloužil se o něj hlavně místní patriot Stanislav Jirásek.

Přestože syn machovského kováře zahynul v pouhých 32 letech, jeho život by vydal na napínavou knihu. Absolvoval Školu leteckého dorostu v Prostějově a bezprostředně po okupaci naší vlasti v březnu 1939 si naplánoval odchod do ciziny s cílem bojovat za osvobození ČSR v exilové armádě. Když po všech nutných přípravách nadešel rozhodný den, odjel s dalšími do Moravské Ostravy, kde se hlá­sili u železničního zřízence, jenž měl připravený želez­niční vůz a v něm prázdné bedny od leteckých motorů, do nichž byli hoši zabedněni a dopraveni do polské stanice Bronovice u Krakova, kde bylo letiště polské armády. Pro nezájem polských ozbrojených sil ale odjel do Francie a vstoupil do Cizinecké legie.

Filmová Jaroměř. Město vydalo nový kalendář, k dostání je v informačním centru

„Přechodně jsme byli umístěni v proslulé pevnosti „Marseille – Sant Jean. V životě jsem neviděl tolik hmyzu jako v tomto brlohu. Zde jsme byli oblečeni do cizineckých uniforem, špina­vc,děravých, bez knoflíků. Mnohému oděv nezakryl ani nej­choulostivější části těla,“ vzpomínal později Foglar, kterého po výcviku v severní Africe a krátkém leteckém období ve Francii osud přinutil změnit uniformu na anglickou a čerstvý seržant Foglar se zapojil do bitvy o Velkou Británii.

„Podařilo se mi spojit se samostatnou československou leteckou perutí, do jejíchž řad jsem se ihned přihlásil. V krátké době rozvinula se rozhodná fáze bitvy o Britanii, kdy Němci podnikli zoufalý pokus o invazi. To byla opravdu zatěžkávací zkouška naší zdatnosti. Až třikrát denně jsme startovali nad kanál La Manche k odrážení vetřelců. Na spittfire to bylo 152 operačních letů,“ vzpomínal v deníku pilot, který se účastnil i řady ofenzivních misí nad okupovaným kontinentem.

Kromě toho, že sloužil jako operační pilot československé stíhací perutě RAF, byl i dopravním válečným pilotem. Mimo četných bojových akcí dopravil prezidenta Edvarda Beneše na konferenci státníků do Teheránu a 17. května 1945 pilotoval první letoun z Velké Británie, který přistál na území osvobozené ČSR v Praze-Ruzyni. Navíc na palubě z Londýna do Prahy nesl členy čs. exilové vlády – státního tajemníka ministerstva zahraničí exilové vlády Huberta Ripku, pražského primátora Petra Zenkla a velvyslance v USA Juraje Slávika. „Sám jsem se vrátil do vlasti 20. května 1945 a moje první cesta vedla do Machova k mamince a tatínkovi.“

Oprašte lucerny, Betlémské světlo dorazilo a opět po roce rozzáří domácnosti

Václav Foglar prožil celou dobu činnosti v zahraniční armádě navzdory nouzovým přistáním ve zdraví. Krátce po svém šťastném návratu do vlasti jen o vlas vyvázl z nebezpečí ztráty života. Jel se svým přítelem autem do Prahy a na křižovatce u Jaroměře se jim vůz vznítil a úplně shořel. Oba utrpěli značné popáleniny, ale šťastně se uzdravili.

Machovský válečný pilot demobilizoval 1. února 1946 v hodnosti kapitána letectva a nastoupil jako kapitán dopravního letounu v ČSA. V témže roce se oženil a žil ve spokojeném manželství, do kterého bezpečně přistál po létech útrap a záslužných bojů. To ale nemělo dlouhého trvání. Václav Foglar zahynul 21. prosince 1948 při pravidelném letu na trati Praha – Řím – Athény – Lydda. S Dakotou narazil do zalesněného svahu předhůří Taygethos poblíž města Kalamaki na jihovýchodním výběžku Peloponésu v Řecku. Spolu s ním zahynula celá pětičlenná posádka a 19 pasažérů. Jeho hrob je na hřbitově v Machově.