Z praktického hlediska však není přesné rozlišování těchto druhů tak důležité. Jejich plodnice rostou v bohatých či řidších trsech, a to na odumřelém i živém dřevě. Někdy v lese houbař nalezne václavky zdánlivě rostoucí ze země, ale i ty se vyživují přinejmenším ze zbytků dřeva ukrytého v půdě. Někdy jejich hojný výskyt poměrně výrazně ohrožuje les a jsou označovány za jeho „škůdkyně“.

Sbírají se jen mladé kloboučky zhruba do průměru 5 až 7 centimetrů. Ty větší mívají nedobrou chuť. Především u slabších a nemocných lidí jsou známy i případy otrav touto houbou, a proto je u nich nezbytná důkladná tepelná úprava (minimálně 20 minut). Výborná je falešná dršťková polévka. Nejznámější úpravou je však jejich naložení do octa či sladkokyselého nálevu a následné přidávání k jiným jídlům formou přílohy.
Za václavky lze snadno zaměnit i jiné druhy hub rostoucí v trsech na dřevě. Většinou se však jedná o jedlou šupinovku kostrbatou, opěnku měnlivou nebo třepenitku makovou.

Jediným rizikem je záměna za mírně jedovatou třepenitku svazčitou, která je velice hořká, a po prvním soustu jídlo z ní vyhodíme.
Svatý Václav je patronem této houby a volno ve státní svátek mnohdy přímo vyzývá k procházce lesem. (Petr Kuráň)