„Po prvních dvaceti minutách mi přišel esemeskou PIN kód, se kterým jsem se dostala do systému, ale tím to končilo. Každý pokus o přihlášení byl neúspěšný, stále to padalo, stále mi chodily nové a nové PIN kódy. Kdybych nebyla zoufalá, tak bych řvala smíchy, protože jednou mě to přesměrovalo na veterinární ordinaci,“ vrtí nevěřícně hlavou.

Když se po mnoha pokusech a více než hodině dostala do správného rezervačního systému s nabídkou data a místa pro očkování, tak se zdálo, že je vyhráno. To byl ale omyl. „Tam se mi po dalších výpadcích za dalších 20 minut objevila krásná modrá zpráva, že to mám zkusit za několik dní znovu,“ popisuje anabázi Jiřina Roškotová, která nevěří tomu, že by za necelé dvě hodiny od spuštění byly celorepublikově všechny termíny obsazeny.

„Byla jsem z toho krapet zoufalá. Žila jsem v domnění, že když už se do toho systému dostanu, tak nějaký termín dostanu - i kdyby to mělo být za měsíc. Teď to musím třeba několikrát denně zkoušet znovu a doufat, že se na mě třeba usměje štěstí,“ vrtí Jiřina Roškotová nechápavě hlavou nad systémem.

Jako zdravotnice má s aplikací vakcín bohaté zkušenosti. „Píchala jsem léta letoucí vakcíny alergikům, takže vím, jak takové masivní očkování probíhá. Byli jsme ve třech lidech schopni během čtyř hodin v Motole navakcinovat dvě stě dětí. Nevím, co se furt řeší - otevřu sokolovnu, rozvěsím tam plenty a jedu. Ty očkovací látky jsou - otázka je, co se s nimi děje…,“ říká Jiřina Roškotová a dodává, že kdykoliv bude mít volnou chvilku, tak se bude pokoušet s registrací uspět.