Co vás přivedlo k letectví?
K letectví mě přivedli rodiče a děda. Trávili na letišti spoustu času. Věnovali se převážně letecké modelařině a rogalům. Od malička jsem chodil s tátou na kopec, když létal na rogalu. Chodili jsme také na letiště, kde táta a děda létali s modely letadel. Ve čtrnácti letech, hned jak to bylo možné, jsem začal s výcvikem na větroně a v patnácti, po získání pilotního průkazu, jsem letěl svůj první sólo let. V šestnácti jsem si udělal licenci a začal jezdit po závodech. Kromě létání se také ještě věnuji leteckému modelářství.

Kdy jste se rozhodl, že si uděláte pilotní zkoušky?
Asi už v dětství. To jsem po tom moc toužil. Letadlům a všemu okolo jsem zcela propadl.

Pamatujete si na svůj první samostatný let?
Na to si pamatuji velice dobře. Ze začátku jsem byl trochu rozklepaný, protože jsem za sebou už neměl instruktora. Ale po chvíli už to bylo dobré a užíval jsem si ho. Zvládl jsem jej a to mně dodalo sebevědomí.

Kolik roků létáte?
Létám čtvrtým rokem, ale závodů se účastním teprve druhý rok.

Kdo je vašim trenérem? Kde sbíráte zkušenosti?
Mým trenérem je táta a občas zkušený pilot Oldřich Slavíček. Od nich získávám cenné rady z jejich dlouholetých zkušeností. Od táty především zkušenosti, které nasbíral za období působení v reprezentaci, kde létal s rogalem. Oldřich Slavíček mi radí převážně s taktikou letu.

V devatenácti máte za sebou řadu úspěchů. Který považujete za nejcennější?
Nejvíce si považuji mistrovství České republiky juniorů. Tam se mně docela dařilo a mohl jsem obsadit druhé místo, bohužel však selhala technika a let nebyl uznán, což mě odsunulo na deváté místo.

Do Orlíkovských přeháněk jste šel s odhodláním zvítězit. Kdy jste začal věřit, že se to podaří?
Když se odstartovalo a viděl jsem, že mi to jde. To asi byl první impuls, kdy jsem si začal věřit,  že na to mám. První disciplína mě utvrdila. Druhý den, když jsem dolétl celou disciplínu jako jediný, tak jsem se ujistil, že na výhru mám. Potom už jsem létal na jistotu a dával si pozor, abych neudělal zbytečnou chybu.

Jaké máte pocity z toho, že jste ve svých letech porazil oproti vám staré a zkušené piloty?
Mám z toho dobrý pocit a dokázal jsem jim, ale i sobě, že něco umím. Když to půjde takto dál, tak bych mohl mít v létaní nějakou budoucnost. Chtěl bych se dostat i na vyšší soutěže. Ale uvidíme, jak se bude dařit.

Čeho by jste chtěl v budoucnosti dosáhnout?
Dal jsem si za cíl, že bych se chtěl dostat do reprezentačního týmu a létat na mistrovství světa v zahraničí. Rád bych si porovnal síly s těmi nejlepšími. Ale jsem nadmíru spokojený i s vítězstvím na Orlíkovských přeháňkách. Jsem hrdý na to, že pohár zůstal doma a udělal jsem také dobré jméno domovskému hronovskému Aeroklubu.