K černobylské havárii došlo 26. dubna 1986, první známky kontaminace byly na našem území zachyceny po čtyřech dnech. „Bylo to v noci z 29. na 30. dubna, a to v rámci monitorování radiační situace na našem území. Nejvyšší kontaminace vzduchu byla 30. dubna 1986. Bylo to dáno silou a převažujícími směry větru. Různá míra kontaminace území byla důsledkem zejména nerovnoměrných srážek při přechodu jednotlivých vzdušných mas,“ vysvětluje Lenka Babická ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Lidé tušili, že dopad havárie ovlivní i prostředí v tehdejším Československu, ale informace o tom neměli. Komunistický režim vše tajil. Školáci tak o hodinách tělocviku cvičili venku a prvomájový průvod v Náchodě zkrápěl déšť. „Pamětníci vzpomínali na to, že se tehdy šlo do prvomájového průvodu a pršelo. Všichni potom říkali, že to byl déšť s černobylskou radiací, a že jim nikdo nic neřekl. Dělalo se, že se nic neděje,“ uvádí historik a kronikář v Náchodě-Bělovsi Richard Švanda.

Něco se stalo, něco bouchlo

O několik dní později se již v náchodské nemocnici musela zavírat okna, přestože venku bylo slunečné a teplé počasí. Důvod však pacienti neznali. „Měli jsme jedinou informaci – neotevírejte okna. Mezi lidmi byla šuškanda, že se něco stalo, že něco bouchlo, ale jinak jsme nic nevěděli,“ vzpomíná Věra Svobodová z Náchoda, které se 22. dubna 1986 narodil syn a 5. května se musela kvůli zdravotním komplikacím do nemocnice vrátit.

„Během první noci tam přišla spousta žen, které byly velmi krátce těhotné, možná v prvním trimestru. Kolem toho 5. května část z nich samovolně potratila. Osobně jsem mluvila minimálně se čtyřmi. Na gynekologii ležely i po chodbách, kam jim dali postele. Samozřejmě nikdo nemá důkaz, že to mělo spojitost s Černobylem, na to dnes už nikdo nedá odpověď. Jsou to jen mé dojmy z toho období. Mám je vryté v paměti,“ dodává Svobodová.

Nad regionem se mrak objevil dokonce několikrát. Pozůstatky po spadu v přírodě zůstávají dodnes. „Oblastí Náchodska procházela kontaminovaná mračna vícekrát. Stále detekujeme určité množství radioaktivního cesia CS-137, které má poločas rozpadu 30 let. To znamená, že tohoto kontaminantu zbyde po 30 letech polovina. Vliv Černobylské havárie je i v současnosti měřitelný na Šumavě, v Novohradských horách a v části Jeseníků,“ uvádí Lenka Babická a dodává, že cesium během let pozvolna klesá hlouběji do půdy, zejména díky jejímu postupnému promývání dešťovými srážkami. Nicméně většina černobylské kontaminace se stále nachází v povrchové vrstvě půdy. „Je velmi pravděpodobné, že pozůstatky havárie budou patrné i po generacích. Pokud bychom hovořili pouze o radioaktivním izotopu Cs-137, tak nás bude provázet dalších téměř 300 let. Od černobylské havárie letos uplynulo 37 let, takže jeho množství je dnes přibližně na polovině původní aktivity,“ objasňuje Babická.

Přítomnost cesia v přírodě však na lidské zdraví nemá žádný vliv.

Bližší informace nejsou

Československé úřady o havárii před veřejností mlčely. Kromě vědeckých dat tak nejen na Náchodsku bližší informace nejsou.

„Z té doby už tady nemáme ani místní zpravodaj, muselo by se do archivů, ale pokud vím, tak se tehdejší informace spíše dementovaly. Co se týká chodu úřadu nebo města, nikdo z pamětníků už tady není,“ uvádí mluvčí náchodské radnice Nina Adlof.

Ani v místních kronikách zmínky nebývají. „Pamětníci v nich vzpomínají spíše na události, které je konkrétně ovlivnily. Černobyl byl přeci jen daleko. Neříkám, že je to neovlivnilo, ale bylo to vlastně neviditelné a ta samotná událost bezprostřední vliv neměla,“ doplňuje historik Švanda.

Pamětníci se pouze domnívají, jestli měla katastrofa vliv na jejich zdraví. Ve vzpomínkách však zůstávají střípky, které dokreslují tehdejší situaci. A zároveň ji připomínají současné události na Ukrajině. „Když tam začala válka a obsadili elektrárnu v Záporoží, tak jsem chvíli ani nemohla dýchat. Byla jsem z toho vyloženě v šoku,“ popisuje Věra Svobodová a vrací se do roku 1986.

Když jí bylo divné, že se v nemocnici nesmí větrat, apelovala na manžela, aby jejich dceru raději nepouštěl ven. „Tušila jsem, že se stalo něco vážného, protože bylo velmi krásné počasí a teplo a za normálních okolností by se samozřejmě větralo,“ podotýká Svobodová, podle které by se o černobylské události mělo více mluvit i v současnosti.

Je patrné, že tehdejší zatajování informací ji dosud zneklidňuje. „Vzpomínám na to díky narození syna velmi intenzivně, ovšem spíše z hlediska zdravotního, než politického. Člověku došlo až později, jak nás ten režim po všech stránkách obelhával. I za cenu zdraví. Byl to zločin, že se něco takového zatajilo.“

Podle Lenky Babické nebyly žádné zdravotní následky z ozáření v České republice prokázány. Dodnes však v některých místech cesium přirozeně přechází i do rostlin či hub a jejich prostřednictvím do masa zvěře. „Transport cesia do větších hloubek půdy probíhá velmi pomalu,“ doplňuje.