Hrabě František Antonín Špork chtěl na tomto kopci vystavět Kalvárii, v tom mu ale zabránili žirečtí Jezuité. Hrabě tak dal 30. dubna 1724 na návrší zapálit na vysokém stromě „různý neřád" společně s raketami.

„Poustevníci pak lidu hlásali, že sám čert se zmocnil celého místa, protože Jezuité nechtěli na tom místě postaviti Kristův kříž. Zpíval o tom i písničkař o jarmarku na náměstí ve Dvoře Králové. Na plátně jeho bylo viděti rej ďáblů a čarodějnic, který se dál na hranici hradišťského a žirečského panství," uvádí prameny.

„Tato událost inspirovala v minulém týdnu členy Občanského sdružení Braunův Betlém a paní Petru Hrdinovou, majitelku půjčovny kostýmů, která zinscenování tohoto historického výjevu zorganizovala a postavy dobovými kostýmy vybavila a přizvala ke spolupráci přátele a kamarády. Mezi herci se objevili i žáci a studenti literárně-dramatického oboru Základní umělecké školy (ZUŠ) F. A. Šporka z Jaroměře. Scénář k celé akci sestavil Stanislav Bohadlo a jako muzikant společně s Lukášem Pelcem i účinkoval. Sabat čarodějnic hudebně doprovodil soubor Solideo," sdělila Jaroslava Holasová ze ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři.

A koho mohli pocestní na tomto historickém místě potkat? Dva Šporkovy poustevníky hlásající o své službě i o události na tomto místě viděné, samotného pana hraběte Šporka v kočáře, který se právě chystal na cestu do Vídně, aby svůj spor s Jezuity u císaře vyřešil, kořenářku a žebráka a dva otce Jezuity, kteří si velmi na pana hraběte a jeho počínání týkajícího se také tisku knih návštěvníkům stěžovali. Dva hudebníci potom o celé záležitosti u studny zazpívali a pak všechny vítaly bylinkářky, aby poradily, která bylina je k čemu určena, na co a jak se před čarodějnicemi ochránit. Leč zrovna je inkvizitor se svými pomocníky navštívil a paradoxně je z kacířství obvinil.

Sám mistr Matyáš Bernard Braun si na přerušení své práce Jezuity postěžoval a sabat čarodějnic s přijímáním jejich novicky a rituálním křepčením konečně potom jeptišky z hradišťského kláštera zastavily a místo znovu svou modlitbou posvětily. Čarodějnice se nakonec do pekla na svých košťatech rozletěly. Peklo se i pocestným do cesty postavilo, aby se zjistilo, jak to každý se svými hříšnými myšlenkami má, ale anděl všechny posléze do života přivítal a na pravou cestu poslal. Domácí pacholek a děvečky do Kuksu potom mířící vyptávali se kdekoho na kdeco…

„Hlavně se to celé všem tuze moc líbilo a také připomnělo, že je třeba do historie se obracet a historických artefaktů si považovat a hlavně se o ně postarat, aby nám všem i budoucím vydržely," dodala Jaroslava Holasová.