„Rád bych poděkoval všem, kteří se podíleli na přípravě dnešního večera. V posledních dnech jsme byli v médiích bombardováni různými interpretacemi 17. listopadu 1989. Dovolím si to říci z mého pohledu krátce: Nezapomeňme na únor 1948, na události a období, které po něm následovaly, a važme si toho, co nám přinesl listopad 1989," řekl starosta Petr Hable. Novoměstský místostarosta Michal Beseda vzápětí dodal: „Jménem studentů z roku 1989 bych chtěl poděkovat vám všem, kteří jste nám pomáhali tenkrát páchat trestnou a protiústavní činnost."

Akce připomínající zhroucení komunistického režimu a události před pětadvaceti lety se konala pod záštitou města, městské knihovny a městského muzea. Během večera se promítala ukázka z dobového filmu, který zachycuje dění v Novém Městě v listopadu 1989 a který zrekonstruoval Hugo Haberman. Po připomenutí tehdejších událostí pak rozjela svůj koncert skupina Krausberry.

Ředitel městského muzea Jiří Hladík během vzpomínkové akce připomněl pražské události 17. listopadu 1989, průvod z pražského Albertova a zásah SNB na Národní třídě.

„Podle výpovědí očitých svědků i dochovaných dokumentů to byl skutečně surový zásah. Jak zjistila parlamentní vyšetřovací komise, bylo na Národní třídě zraněno na 600 lidí, z toho 7 těžce, 35 lidí bylo hospitalizováno. Pravda je tedy podstatně jinde, než jak to v sobotu tvrdil ten provokatér z Hradu," uvedl Hladík.

Jiří Hladík také připomněl, jak se skupina Novoměstských vypravila tehdy do Prahy a plnými doušky vnímala atmosféru revoltujícího velkoměsta. Dodal, že ohlasy pražských demonstrací se nemohly vyhnout ani Novému Městu.

„První shromáždění tady zorganizoval Vláďa Růžička s Alešem Skalákem v pátek 24. listopadu 1989. Promluvila na něm i herečka Hana Maciuchová a bývalý ředitel ZOO ve Dvoře Králové nad Labem Josef Vágner. Následovala mohutná nedělní demonstrace 26. listopadu za účasti herců Petra Čepka, Petra Nárožného, Antonína Molčíka, chartistky Jany Petrové a dalších osobností, organizovaná Občanským fórem, které v našem městě spontánně vzniklo téhož dne. Den poté pozvaly zvony některých místních kostelů pracovníky všech novoměstských závodů na generální stávku na Husově náměstí," uvedl Jiří Hladík.

Ředitel Městské knihovny Vladimír Růžička patřil k aktérům tehdejšího dění. Vzpomíná, že revoluce ve městě začala tak, že se malá skupinka přátel postupně vydávala do centra veškerého dění, do Prahy.

„První z nás odjížděli již v sobotu 18. listopadu a další následovali. Dnes se zdá až nepochopitelné, jak jsme se bez mobilů a e-mailů mohli vůbec sejít. Dvě větší skupinky Novoměšťáků se náhodně setkaly nad sochou sv. Václava na Václavském náměstí. Během dne a dlouho do noci jsme se účastnili všech možných demonstrací," vyprávěl Vladimír Růžička.

Letáky z Prahy omotali okolo těla

Připomněl jednu z akcí, které se účastnili, a to sice u budovy Československého rozhlasu, kde proti demonstrujícím stály jednotky VB, STB a milicionářů. „Vchod byl zatarasen několika nákladními automobily Tatra naložených kamením. Celá skupina, ve které jsme byli, byla dost radikálně naladěna. Dovnitř se předala jakási petice, zpívala se hymna a potom jsme dlouhou chvíli mlčky stáli proti sobě. Oni a my. Naštěstí pro obě strany k ničemu násilnému nedošlo. Poprvé v životě jsem viděl bolševické policajty evidentně nejisté a vyplašené. Pro mne osobně pocit k nezaplacení," vzpomínal Růžička.

Po čtyřech až pěti dnech v Praze začaly Novoměstským docházet skromné prostředky, ale za poslední peníze ještě stihly nakopírovat letáky, plakáty a další a materiály, aby je přivezli s sebou do Nového Města. „Na Florenci a hlavním vlakovém nádraží zabavovala policie letáky. Brala je však pouze těm, kteří je nesli nějak viditelně. Sem tam prohledali batoh nebo tašku. My jsme je měli mazaně obtočené kolem těla, a tak jsme prošli," dodal ředitel knihovny.

Když skupina dorazila do města, tady se na rozdíl od Prahy nedělo vůbec nic. „Cítili jsme, že v tuto chvíli je to pouze na nás, zda se věci dají do pohybu. V noci z 23. na 24. listopadu jsem obíhali celé město a vylepovali dovezené plakáty," říká Růžička.

Zatímco aktivisté chodili pešky nebo jezdili na kole, po ulicích je pronásledovala dvě nenápadná auta Veřejné bezpečnosti a několik civilních aut s jejími pomocníky a lidmi z radnice či různých výborů partaje či Svazu socialistické mládeže. „Ti nás sice vcelku bezúspěšně naháněli, ale strhávali nám plakáty pracně propašované z Prahy. V jednu chvíli nás už málem dostali. Obklíčili nás u dětského hřiště u zámku. V jednom autě VB, ve druhém pomocníci, obě ústupové cesty zablokované. Podařilo se nám utéci přes hradby do zámecké zahrady… Netrvalo ani týden a dva z pomocníků VB již chodili po městě ozdobeni trikolórou a jeden nesl dokonce o generální stávce vlajku," vzpomínal Vladimír Růžička.

A pak se začali scházet i lidé v Novém Městě. Nejprve jich v pátek 24. listopadu na Husově náměstí bylo zhruba 350 až 400. V sobotu pak skupina rebelujících proti režimu instalovala do výlohy textilu video a televizi a lidé se střídali v hlídkování před zavřeným obchodem, kde se promítal stále dokola záznam událostí z Národní třídy.

„Večer jsme jeli stopem na manifestaci do Náchoda. Pozdě v noci jsme jednali o použití městského rozhlasu za účelem svolání lidí na manifestaci se zástupci radnice. Soudruzi z tehdejšího vedení radnice nic nepovolili," líčí tehdejší napjaté dění Vladimír Růžička.

V neděli se pak podle něj konala první zásadní akce. V chodbě jednoho z domů na náměstí se otevřel informační servis Občanského fóra Nové Město nad Metují, které vzniklo zcela spontánně. Jednalo následně s celou reprezentací tehdejší radnice. „Pánové byli již poněkud nejistí a povolili propagaci naší akce v městském rozhlase…," dodal tehdejší přímí účastník dění. Podle něj už nedělní demonstrace stála opravdu za všechno vynaložené úsilí. Na náměstí se totiž sešlo přes tři tisíce lidí s vlajkami a transparenty. Ke shromážděným hovořili herci Petr Čepek a Petr Nárožný, promluvila vězněná chartistka Jana Petrová, farář Knytl a mnoho dalších řečníků.

Vladimír Růžička dnes události s odstupem hodnotí tak, že první dny revoluce většinu ze zdejších aktérů překvapily a zastihly naprosto nepřipravené. Všechny však spojovala společně sdílená euforie a nadšení nad pádem komunistického režimu.

„Ani jsme nepostřehli, že se mezi námi pohybují profesionálové z druhé strany pomyslné barikády. Prvním šéfem Občanského fóra v Novém Městě nad Metují se tak stal agent STB s krycím jménem Hans, spojení s Prahou zajišťoval další agent. Po revoluci bylo docela zajímavé zjistit, kolik se jich i na tak malém městě kolem nás pohybovalo," uvedl ředitel knihovny.