Přizpůsobily se zdejšímu horku

Když jsem se kolegyně zeptala, zda umí plavat nebo jezdit na kole, vytřeštěně na mě koukala a nechápala, proč by to vlastně měla umět. Sama sebe si nedovedla na kole představit, venku by jezdit nemohla a někde na jejich malé zahradě, která je většinu roku rozpálená od slunce, to také nejde.

Ženy se tu jen plouží v pomalém tempu, které si přizpůsobily zdejším podmínkám. Přesouvají se z místa na místo, koukají na televizi a povídají si.

Je tu veliký zvyk, že se rodiny o víkendu scházejí. Rodina je tu nadevše důležitá. Mají opravdu silná pouta. Většinou žijí pospolu ve veliké vile a vůbec tu není běžné, že by se dcery stěhovaly jinam, jak je tomu třeba u nás. Když jsem jim řekla, že již několik let žiji bez rodičů, přišlo jim to smutné a zvláštní. V Saúdské Arábii se každý člen rodiny stará o ty ostatní.

My s Luckou jsme pro ně zvláštní už pouze tím, že nám je hodně let (přitom v Čechách jsme stále mladice) a nemáme ani manžela, ani děti. Domnívají se, že nás nikdo nechce a tak nějak nás litují. Vždycky nám říkají „In Šhálá“, což znamená, že dá-li Aláh, tak si brzo nějakého manžela najdeme a budeme mít děti.

Čtyři manželky pro každého z mužů

Muž tu může mít až čtyři ženy. S každým jeho novým sňatkem musí vždy plně souhlasit všechny stávající manželky. Pokud je jedna proti, muž si novou ženu vzít nemůže. Ale ony většinou souhlasí. Prý jim to nevadí, alespoň vědí, kde ten muž právě je.

Mají tu jednoduché citové vazby a zamilovanost se tu moc nezná. Ženicha většinou vybírají rodiče a když vidíte někoho pár dní, tak se do něho těžko zamilujete. Pro mě je vše nepochopitelné a myslím, že pro mnohé z vás také, ale oni to vnímají úplně jinak. A my to musíme respektovat, jako všechna pravidla tady.

Ženy mají často zákaz vstupu

Ve společnosti se nesmíte objevit v přítomnosti opačného pohlaví, pokud to není váš manžel, manželka nebo syn či dcera.

V každé restauraci a kavárně jsou rodinné sekce, což jsou stoly nebo koutky oddělené závěsy, takže si tam sednete s mužem, číšník za vámi zatáhne závěs a ženy si mohou sundat abáje a pokrývky hlavy.

Pokaždé, když chce číšník odhrnout závěs a dát vám pití nebo jídlo, zeptá se a počká, až se žena opět zahalí. Pokud někde rodinná sekce není, musíte zjistit jestli tam ženy mohou, jelikož některé kavárny jsou pouze pro muže. Stejně tak i rychlá občerstvení.

A tohle je tu úplně se vším. Bankovní účet si tu musím zřídit v dámské pobočce. Je to buď jiná budova a nebo minimálně jiný vstup, kterým chodí muži a ženy.

Zahalování žen je nutnou povinností

Již jsem se zmiňovala o nutnosti žen chodit zahalené. Nosí se tu abája, což je černý dlouhý plášť sahající až na zem. Neměly by být vidět kotníky.

Je na každé rodině, přesněji řečeno na otci, zda bude požadovat zahalovaní celého obličeje i s očima nebo dovolí odhalené oči a nebo ta nejvíce uvolněná varianta, kdy si ženy zahalují šátkem pouze vlasy a je jim vidět celý obličej. Toto jsou většinou rodiny, kdy muž nebo otec studoval v zahraničí a není tak přísný na dodržování pravidel.

My jako westernky musíme respektovat zahalovaní a chodit všude mimo compound v abáje. Nemusíme si zahalovat vlasy, ale šátek máme vždy s sebou.

Mravnostní policie je stále ve střehu

Na dodržování mravů tu totiž dohlíží mravnostní policie. Říkají si Muttawa. Poznáte je tak, že nemají typický černý kruh na hlavě. Vypadá to jako takový provaz dvakrát obtočený a posazený na hlavě. Oblečeni jsou do krátké Thoby nad kotníky. Dohlížejí i v nákupních centrech.

Mám tu známého z jižní Afriky a je to také muslim. A říkal mi, že byl v mnoha muslimských zemích, ale tohle nikde jinde na světě nezažil. Nechápe, proč tady někdo dohlíží na dodržování pravidel, která by měla být pro každého muslima osobní.

Říká: „Je to věc mezi Alláhem a mnou a nikdo nemá právo mě trestat za to, že nejdu na modlitbu nebo že si žena nezakryje vlasy.“ Takže i lidé, kteří vyznávají stejné náboženství tvrdí, že tohle je něco co by rozhodně být nemělo.

Člověk tu má prvních pár týdnů zvlaštní pocit stísněnosti a obavy z toho, že udělá něco proti pravidlům a bude v potížích. Po nějakém čase se vám to začne zdát spíše komické.

Markéta Klemmová