Asi těžko byste hledali hru, do které se skutečná žádost o ruku tak dobře hodí. Ostatně posuďte sami. Tomáš Malý ve své roli Žvanikina je sám na jevišti a běduje, proč jej odmítá žena, o kterou se uchází. Není ovšem sám. Vdavekchtivá Agáta, jak se ženština jmenuje, má hned několik nápadníků, které přivedla dohazovačka Tekla. To ale není podstatné. V tuto chvíli Tomáš Malý opouští svoji roli a ptá se směrem k obecenstvu: „A to by se tu nenašla žádná, která by si mě chtěla vzít? Alespoň jedna?" Reflektory zamíří na nic netušící dívku, která mezi diváky představení sleduje. Tomáš pak svoji milou vyzvedne a odvede na pódium.

Další děj si už asi umíte domyslet, poklek, prstýnek, vyřčená otázka, vyřčené ano, objetí, polibek a slzy štěstí. „Potkali jsme se právě v divadelním sboru, v onu sobotu to bylo přesně na den tři roky od našeho setkání. Tak pěkně to vyšlo. Pokud se zadaří, tak i obřad bych moc rád na prknech," vyprávěl později jaroměřský ochotník.

Jen na vysvětlenou, Alena Cejnarová je rovněž členkou souboru, ale konkrétně v Ženitbě nevystupovala. I tak ale žádost o ruku vypadala, jako by do představení patřila. A mnoho diváků vůbec nepoznalo, že tomu bylo jinak. Originální žádost obohacená o prstýnek, který snoubenec pro ten účel sám navrhl a podle svého náčrtu nechal vyrobit, se tedy povedla. A vskutku stylově ukončila úspěšné jaroměřské nastudování Gogolovy Ženitby. I od nás tedy páru přejeme vše nejlepší do společného života.

Bronislav Jaroš