První salva zazněla jako vzpomínka na kamarády, kteří již odešli na věčnost. V přestávce mezi střelbami si stovky návštěvníků prohlédly muzeum v kasematě, někteří využili možnost zamířit do podzemí objektu nebo se občerstvit.
Mezi střílejícími exponáty byl i ukořistěný francouzský kanón přebarvený do rakouských barev. „Je to menší ráže, přibližně tříliberní," řekl průvodce odpolednem a při pohledu na ládující obsluhu doplnil, že do kanónů se láduje většinou sláma, ale někdo tam dává papír anebo jemný sklářský písek. „Čím lépe se ucpávka utemuje tak tím to udělá lepší ránu," komentoval počínání rakouských dělostřelců z domácí jednotky Ravelinu No. IVX. „Mají na sobě uniformy z období napoleonských válek - hnědočervená sáčka, bílé kalhoty a trojcípé klobouky," doplnil, že se jedná o období let 1800 - 1820.
Kromě historických kanonů z 19. století ládovaných do hlavně se střeleb zúčastnily i jejich následovníci ze začátku a první poloviny 20. století. Jednalo se kanóny z někdejší výzbroje východní říše, mezi nimiž v Josefově střílel i kanón sovětské konstrukce. „Je to už moderní kanón nabíjený zezadu. Vyvíjeli ho během druhé světové války během které se dočkal i nasazení," prozradil moderátor v rakouské uniformě k jednomu z kanónů, který představoval nejrozšířenější sovětskou dělostřeleckou zbraň používanou během druhé světové války.
