Když se k památkářům z Národního památkového ústavu (NPÚ) dostala informace od spisovatelky a autorky studií o Boženě Němcové Heleny Sobkové, že pražský aukční dům a galerie Arthouse Hejtmánek nabízí do dražby sekretář, který podle katalogu pochází z ratibořického zámku, okamžitě zbystřili. Památka v Babiččině údolí totiž disponuje jen nábytkem zapůjčeným z jiných objektů, původní kousky jsou mimořádně vzácné.

V roce 1839, když vévodkyně Zaháňská zemřela, její mladší sestry si v rámci dědictví vyzvedly část vybavení a zbytek se rozprodal. „Proto po ní tady máme tak málo věcí. Když následující majitel zámek kupoval, bylo tady dvanáct židlí, jeden stůl a tři knihovní skříně. To bylo všechno, co tady po vévodkyni zůstalo,“ vysvětluje správce zámku v Ratibořicích Ivan Češka.

Záhy se ukázalo, že nejde o nábytek po posledních předválečných majitelích, který se čas od času objeví, ale že skutečně patřil vévodkyni Kateřině Vilemíně Zaháňské. Pochází tedy z období okolo roku 1820. Ve stejném roce se narodila Božena Němcová.

Napínavé dvě minuty

Ze zámku se jeli hned podívat na předaukční prohlídku. „Skutečně byl zezadu popsaný, měl tam inventární číslo, iniciály a zkratku Ratibor. Dobově i typově odpovídal, navíc to byl exkluzivní kousek, což by rovněž odpovídalo životnímu stylu a možnostem vévodkyně Zaháňské,“ popisuje kastelán Češka, co předcházelo poslednímu kroku k získání unikátu, tedy dražbě.

Před památkáři stála otázka, kolik peněz může NPÚ, respektive ministerstvo kultury za sekretář utratit. Vyvolávací cena byla 120 tisíc korun, ovšem ta se mohla v aukci vyšplhat daleko výše. Kastelán z Ratibořic vyrazil do Prahy s napjatým očekáváním.

V Ratibořicích se probouzí jaro. Vykvetly sněženky i krokusy.
FOTO: V Ratibořicích se probouzí jaro. U zámku vykvetly sněženky i krokusy

Spolu s vlastním soudním znalcem došli k tomu, že je pro ně přijatelná částka 150 tisíc korun. „Zvedl jsem číslo a čekal, co se spustí. Zažil jsem dvě minuty hrozných nervů, ale nakonec nikdo nepřihodil. Zaplatili jsme aukční přirážku 30 tisíc korun a dostali se tak na námi předem stanovenou částku 150 tisíc korun. Kousek, který odtud pochází, se sem po téměř dvou stoletích vrátil,“ spokojeně se usmívá Češka a otevírá dveře do hudebního salonu zámku. Empírový sekretář z mahagonového a javorového dřeva o rozměrech 161 x 80 x 53 centimetry stojí v rohu místnosti.

„Jeho pořízení má velký význam nejen jako doplnění a obohacení empírového mobiliáře pro jeho designovou a typovou výjimečnost, ale především proto, že lze téměř s jistotou prohlásit a určit jeho původ z ratibořického zámku. Na zadní stěně sekretáře jsou dodnes čitelné, dají se označit za velice staré - dobové, rukou psané zkratkovité poznámky,“ píše se v takzvaném odborném hodnocení významu předmětu.

Záhadná minulost

Záhadou zůstává, co se se sekretářem dělo od roku 1839 až do nedávné doby. Z informací aukční síně je známo pouze to, že byl přivezen z Německa.

Je možné, že si sekretář odvezla jedna ze schovanek vévodkyně Zaháňské Marie Wilson von Steinach, která se provdala do Saska. „Napovídají tomu i iniciály. Mohl to být i svatební dar,“ říká Ivan Češka s tím, že žádné další informace o historii empírového skvostu nejsou k dispozici.

Jisté je, že je kompletně zrestaurovaný. Z jeho stavu je také patrné, že se mu dostávalo mimořádné péče.

„Myslím si, že při restauraci došlo pouze k očištění kování a k obnově povrchových laků. Žádné vady nebo stopy po jejich opravách nejsou patrné,“ konstatuje kastelán a připomíná, že význam letošní zámecké novinky nespočívá pouze v původu a kvalitě.

Na dvoře Rudrova mlýna v Ratibořicích se od pátku vystřídaly stovky lidí, kteří si přišli prohlédnout velikonočně vyzdobenou památku, ochutnat sváteční pečivo nebo si s dětmi pohladit ovce a jehňátka.
FOTO: Velikonoční Rudrův mlýn zval do Babiččina údolí

Tvarově je zcela ojedinělý. „Nevíme o tom, že by se na našem území podobný kus nacházel. Komody i sekretáře bývají podobné, ale tento je naprostý originál. Hodnota je těžko vyčíslitelná. Když bude zrovna v módě empír, může se cena vyšplhat na milion, ale to je spekulace. Každopádně to byl dobrý kup i proto, že sekretář získává na ceně, na hodnotě a na významu tím, že je to autentický předmět přímo z našeho zámku,“ opakuje a v jedné ze zámeckých místností ukazuje na původní židle. „Ty jsou také z pozůstalosti po Zaháňské. Další věci jsou zapůjčené z jiných objektů, aby to tady dobově a stylově odpovídalo a dotvářelo interiér do podoby, jak to tady mohlo za Zaháňské vypadat.“

Barunka v zámecké knihovně

Zámek v Ratibořicích a působení vévodkyně Zaháňské v údolí u České Skalice je neodmyslitelně spjatý s Babičkou Boženy Němcové i s dětstvím věhlasné spisovatelky, kterou rovněž obestírá nejedno tajemství. Předobraz literární kněžny se mohl zrodit možná i díky návštěvám malé Němcové, tedy Barunky Panklové, na zámku.

„Víme, že tehdy byla knihovna v přízemí ve třech místnostech a měla tam přístup i mladá Barbora Panklová. Souvisí to s tím, jaká byla Boženě Němcové ze strany Zaháňské věnována pozornost. Ostatní děti zaměstnanců do zámecké knihovny běžně nechodily, kdežto malá Barbora mohla. Tím získávala vztah k literatuře, netušíc, že z ní bude slavná spisovatelka,“ připomíná Ivan Češka před knihovní skříní, která patří spolu se sekretářem, stolem a židlemi, k jediným původním pozůstatkům po zámecké paní.

Jejím dalším významným odkazem je podoba dnešního Babiččina údolí. Právě ona nechala založit krajinnou skladbu, která dala charakter dnešní národní kulturní památce i národní přírodní památce.

Koncert Dívčího pěveckého sboru Kantiléna z Hradce Králové, sboru s mnohaletou úspěšnou tradicí, se konal na zámku v Ratibořicích.
FOTO: Ratibořický zámek rozezněly hlasy sboristek hradecké Kantilény

„Je to komponovaná krajina. Jsou v ní lesy, louky, voda i stavby. Byla jí dána koncepce a podle plánu se tam kácelo a vysazovalo a později udržovalo. Když sem vévodkyně Zaháňská přišla a s krajinou se seználmila, dokázala ji prostřednictvím zahradních architektů a zahradníků zužitkovat. Co si jinde museli za velké peníze stavět, dotvořila pouze zacházením s přírodou,“ vyzdvihuje Češka a vysvětluje rozdíl mezi Babiččiným údolím a dalšími přírodně-krajinářskými parky ve Vlašimi, Krásném Dvoře nebo v Lednicko-valtickém areálu.

„Náš park obsahuje stavby, které se jinde uměle budovaly. Máme tu mlýn z 15. století nebo tři středověké zříceniny, které se jinde stavěly takzvaně na oko, aby se vytvořilo zamýšlené prostředí. Příliš to tak není vnímáno, ale i v tom spočívá hodnota Babiččina údolí,“ konstatuje ratibořický kastelán.