Je sobotní dopoledne a před řadou oprýskaných domů je pusto prázdno. Doporučené omezení vycházení berou místní vážně a nepouštějí ven ani děti. Ručně psaný nápis na ceduli na jednom z vchodů upozorňuje, že o patro výše se jeden z bytů proměnil na provizorní krejčovství. Za šicími stroji sedí dvě ženy se zahalenými tvářemi na obličeji.

„Nikde jsem nemohla sehnat pro sebe a pro moje blízké roušky a tak jsem se do toho pustila s dcerami. Bylo mi jasné, že k nám do Polákových domů nikdo nepřijede, aby Romům rozdával roušky. My jsme tady poslední štace,“ říká Zdena Dančová, která spolu s dcerou už týden šije na vypůjčených strojích.

Rouškami zásobuje celé okolí

„Volala jsem do Centra sociálních služeb Naděje a během hodiny jsme měli půjčené dva šicí stroje, a ještě nám dodali prostěradla a nitě. Šijeme teď celá rodina,“ usmívá se pod rouškou, a dodává, že zájem o jejich výrobky je ze všech stran. „Mladý chtějí hodně černý roušky, tady mám barevné pro malé děti,“ ukazuje na kupičku rozešitých roušek, kterými zásobuje celé okolí.

„V Polákových domech už mají snad všichni, teď se ozývají i z dalších míst,“ říká, že už déle než týden šije od rána do večera. „Berou nám to doslova pod rukama. Myslely jsme, že jich našijeme větší množství a odneseme je do komunitního centra, ale to není reálné,“ krčí rameny vyučená dámská krejčová, kterou momentálně trápí nedostatek nití.

Sama byla v nouzi

Roušky rozdávají zadarmo, aby je prodávaly to švadleny ani nenapadlo. „Je to Boží vůle, ta se nezpeněžuje. Občas někdo přinese třeba kafe nebo čokoládu, ale abych od nich brala peníze to ne… Jsou tu lidé hodně na podpoře a vím, že sami nemají,“ dodává.

Zdena Dančová považuje pomoc bližním za svojí povinnost. A má pro to pádný argument. „Loni, dva týdny před Vánocemi, jsem vyhořela. Málem jsem se udusila, a v nouzi mi plno lidí pomohlo. Uběhly tři měsíce a teď tu pomoc můžu vracet já ostatním lidem,“ prozrazuje na osobním příběhu, jak je život nevyzpytatelný. A to jí posiluje. „Přežili jsme skinheady, přežili jsme povodně, tak s virem se taky vypořádáme,“ říká s nadějí, že vše se v dobré obrátí.

Jiří Řezník