Celá výprava už je zpět a českým krajanům vezla léky, zdravotnický materiál či oblečení, sportovních věci a obuv ze sbírky. Krajané navíc Novoměstské požádali o invalidní vozíky, které pomohlo sehnat zařízení pro seniory Oáza. Průměrný věk obyvatel českých vesnic v rumunském Banátu je totiž velmi vysoký. Zůstávají tam jen staří, mladí utíkají do Čech.

Věci putovaly přímo do rukou těch, kteří pomoc potřebují. Léky a obvazový materiál rozdělila zdravotní sestra Miroslava Vávrová s tamní zdravotnicí Marií Boudovou. „Děti je roznesly obyvatelům Gerniku, kteří pomoc nejvíce potřebují a už na ni každoročně čekají. Hned po našem příjezdu už čeká několik místních stařenek, které naše zdravotnice každoročně ošetřuje, u dveří stavení, kde jsme ubytovaní," uvedla kantorka Irena Kupková. Dodala, že krajané za pomoc děkují a váží si jí. Nebylo by jí nebýt mecenášů a podporovatelů.

S Gernikem Novoměstští spolupracují už šest let v rámci projektu Děti dětem. Letos také děti zpracují malou publikaci, která bude obsahovat, jaké suroviny čeští krajané v Rumunsku zpracovávají z přírody, jaké ne a proč.

V Rumunsku školáky na expedici nečekaly žádné výdobytky moderní doby. „Spíme tam vždy společně ve dvou pronajatých chalupách, suchý záchod na dvoře, mytí u koryta na dvoře se studenou vodou. Pravdou je, že ředitel gernické školy Josef Bouda s manželkou nám všem dopřávají luxus teplé sprchy u nich doma, když zatopí v lázeňských kamnech, která stávala v koupelnách našich prarodičů," popsala Irena Kupková.

Novoměstské a gernické děti se kamarádí i po škole, není mezi nimi jazyková bariéra a kořeny se nezapřou.

„Je pro nás velkou motivací a hnacím motorem pro další roky i to, že se nám vracejí do školy bývalí žáci, dnes středoškoláci i vysokoškoláci, kteří pro své studentské práce použijí náš školní projekt, jelikož v něm vidí smysluplnou práci, která v nich zanechala hlubokou stopu," dodala Irena Kupková.

Postřehy žáků

,,V Rumunsku mě nejvíc překvapila krásná příroda. Zaujalo mě, jak jsou tam lidé hodní, a také mají hodně zvířat. Moc se mi líbila plavba Dunajskou soutěskou, jeskyně Ponicova, stezka odvahy a výlet do Eibentálu."

Adéla Breitrová, 4. B

,,Nejvíc mě zaujalo rozdávání lékárniček a zdravotnických věcí v Gerniku. Moc se mi tam líbilo, za rok bych chtěla jet zase."

Gabriela Skaláková, 4. B

,,V letošním roce projektu se mi nejvíce líbila prohlídka jeskyně poblíž obce Dubova. Dále se mi líbila projížďka na lodích po Dunaji, kde jsme se dozvěděli, že zde byly zatopené vesnice a hladina se díky železným vratům zvedla o 45 metrů. V Eibentále se mi líbilo přespávání u hospody U medvěda, kde byla vynikající večeře i snídaně bramborové placky se sýrem a lívance se šípkovou zavařeninou."

Marek Haken, 9. A

,,Moc se mi líbila plavba po Dunaji. Plavili jsme se na dvou motorových člunech. Každý jsme dostal záchrannou vestu. Pluli jsme kolem skály, v níž byla obrovská jeskyně. Jmenovala se Veterán. Na stropě byl otvor, kterým dovnitř pronikalo světlo. Průvodce nám vysvětlil, že dřív v něm byl umístěn kanón, jenž sloužil k ostřelování a ničení lodí."

Natálie Králová, 4. A