Je pondělí 3. září. Do osmé hodiny zbývá pět minut a v jetřichovské malotřídce se rozezní zvonek. S jeho zvukem odstartoval školní rok nejen pro 15 školáků zdejší malotřídky, ale i pro desítky tisíc žáků, studentů a učňů v celém Královéhradeckém kraji.

„Právě jste slyšeli naše první zazvonění. Normálně na začátku hodiny nezvoníme, protože nás tu je málo, takže si vždycky jenom řekneme, že začínáme,“ vysvětlovala ředitelka Marie Hanzlíková zejména prvňáčkům, kteří se poněkud plaše rozhlíželi z lavic hned před učitelskou katedrou.

Po početně slabších ročnících nastoupilo do první třídy pět dětí, z čehož měla ředitelka velkou radost. „Jsme moc rádi, že jich je tolik. V minulých letech jsme měli u zápisu jenom dvě nebo tři děti, těch pět je hezký počet,“ těší Marii Hanzlíkovou, která v jetřichovské škole učí už třináctým rokem. „Když jsem zde začínala v roce 2005, tak bylo jen šest žáků - ale jen do třetí třídy. Rodiče sem rádi posílali děti, takže jsme přidali čtvrtou třídu a teď máme třetím rokem i pátou, takže jsme kompletní první stupeň,“ popisuje vývoj jetřichovské malotřídky.

Pětice prvňáčků jetřichovské malotřídky se už od úterý vydá na svou dlouhou cestu za vzděláním v jedné třídě společně se dvěma druháky a dvěma třeťáky. V další třídě budou nabývat vědomosti čtyři čtvrťáci a dva páťáci. „Máme kapacitu pro 30 žáků, ale sám vidíte, že je to tu maličké, takže těch třicet dětí si ani moc nedovedu představit. Ale zvládli bychom to,“ říká ředitelka.

Přes prázdniny jim školu zvelebili

Malotřídních škol na Broumovsku moc není a ta jetřichovská je nejmenší. „Přede dvěma lety jsme vytvořili takovou síť malotřídních škol a začali jsme spolupracovat se školami v Martínkovicích, Vernéřovicích a Adršpachu. Teď plánujeme vědomostní olympiádu,“ prozradila ředitelka.

Školáci v pondělí dorazili do příjemnějšího prostředí, než jaké na konci června opouštěli. „Zatímco jste přes léto odpočívali, tak ve škole se pracovalo. Máme už kompletně vyměněná všechna okna a dveře na celé škole. Čeho jste si ještě všimli nového ve třídě?,“ zkoušela ty starší ředitelka. „Je tu lednice. Nová kuchyň. Je vymalováno,“ sypali ze sebe ostřílení mazáci. „No výborně a ještě navíc máte v ateliéru novou velkou interaktivní televizi. A co je důležité jsou nové vodovodní baterie na toaletách,“ doplnila ředitelka Hanzlíková.

Zatímco se prvňáci i jejich starší spolužáci seznamovali s fungováním nové vodovodní baterie, která vypadá jak z kosmické lodi, tak o patro níže se z kuchyně linula vůně prvního obědu v novém školním roce. „Dnes budou mít milánské špagety a kedlubnovou polévku,“ míchá s úsměvem kuchařka omáčku v hrnci, ze kterého stoupá pára. Ve školní kuchyni, kde zůstaly zachovány ještě prvky z dob, kdy vila sloužila jako továrníkova rezidence, vaří kolem padesáti obědů. Na těch si pochutná 15 školáků, 26 předškoláků i několik důchodců.

Těšil se, i když jsem mu to rozmlouval

Na první opravdový školní den přišel doprovodit prvňáčka Kamila i Josef Novák. „I když jsem mu to rozmlouval, tak se do školy těšil,“ zavtipkoval rodilý Jetřichovák, který ovšem do nynější malotřídky nechodil. „My jsme měli školu jinde, teď už je předělaná na byty. Chodil jsem v Jetřichově jen do třetí třídy, pak jsme museli do Meziměstí,“ zavzpomínal na své první školní roky a rozhlédl se kolem. „Oceňuji, že je ve třídě jen pár dětí, je to takové rodinné. Učitelky mají čas a možnost se jednotlivým dětem více věnovat,“ líbí se mu na nejmenší škole na Náchodsku.

Jiří Řezník