Později slavný spisovatel si na toto první bydliště nepamatoval, jak mi kdysi sdělil, až na to druhé: „Bydleli jsme u Welclů u řeky, v domě s oknem do dvora, na ten se už pamatuju, tam jsem se skamarádil se svým životním kamarádem Přemou Nejzchlebou. (Tento dům už nestojí. Byl s místech dnešní sběrny a benzinové pumpy, pozn. autora). Když Ledererovi postavili ten činžák na Kamenici, odstěhovali jsme se tam a já tam žil ještě když jsem po absolutoriu univerzity učil v Polici nad Metují, kam jsem dojížděl. Můj otec tam žil až do smrti."

Život v Náchodě byl v jeho díle přítomný

Z tohoto domu chodil do obecné školy, která byla tehdy na Karlově náměstí, pak do gymnázia, po protektorátní maturitě do fabriky, v níž byl „totálně nasazen", i pak do květnových dnů roku 1945. Právem si jej se Škvoreckým a jeho dílem spojujeme.

Do vydání první knihy Zbabělců v roce 1958 ho v Náchodě mimo vrstevníků a přátel skoro nikdo neznal. Vydáním knihy se stal populárním, v Náchodě ovšem do značné míry v negativním smyslu, neb „není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem," jak už říkávala babička B. Němcové. Mnozí z těch, kdo se v díle „poznali", nebyli zrovna nadšeni. Ve skutečnosti byli trochu jiní než v knize. „Dichtung und Wahrheit" (báseň a pravda) nemohou být totožné, jak víme i ze zmíněné Babičky.

Život v Náchodě, jeho lidé, gymnázium a další reálie byly v díle Škvoreckého stále přítomné. Ani po dvacet let, co žil v emigraci, Škvorecký Náchod literárně neopustil. Prima sezóna, po Zbabělcích „nejnáchodštější" knížka, vyšla v Torontu 1975; Příběh inženýra lidských duší, jehož jedna dějová větev se odehrává v protektorátním Náchodě, ještě o dva roky později. Život v našem městě zůstal zásadním motivem v jeho díle. Díky tomu, že jeho dílo získalo světový ohlas, stal se Náchod jedním z významných literárních dějišť, byť pod jménem Kostelec. Ale životopis, napsaný v Torontu v r. 1984 a nazvaný Příběh neúspěšného tenorsaxofonisty, začíná slovy „Narodil jsem se v Náchodě, v menším městě při severovýchodní hranici Čech."

Návrat domů byl monumentální

První návrat „domů" po dvacetileté emigraci na jaře roku 1990 byl vskutku monumentální. Vedle ocenění celostátních (Řád Bílého lva) ho jeho rodné město mj. jmenovalo čestným občanem. Poslední návštěva „doma" v Náchodě i v republice byla před deseti lety, v září 2004, ve dnech 80. narozenin. V Beránku byla uspořádána konference o jeho životě a díle; na padesát literárních vědců, z nichž bylo dvacet zahraničních, předneslo tu své příspěvky. Náchod se stal centrem vědeckého bádání o jeho díle. Později tu vyšel průvodce Náchodem Josefa Škvoreckého, kniha Josef Škvorecký a Náchod, byly literární a další večery a akce.

Josef Škvorecký zemřel v Torontu 3. ledna 2012. Tam je uložen i jeho popel. Na hrobě jeho rodičů byl letos odhalen památník v podobě otevřené knihy s daty Josefa Škvoreckého. Od neděle 11. května je na náchodském náměstí „jeho" lavička, na níž je tu s námi opět přítomen. Každý se tu s ním může nechat „zvěčnit".

V městské knihovně v půjčovně v přízemí je stálý „koutek JŠ" s bustou od Jindřicha Roubíčka; od 9. září do 10. října je v prostorách náchodské městské knihovny velká výstava k výročí narození Josefa Škvoreckého a samozřejmě je tam možné si kteroukoliv jeho knížku vypůjčit a přečíst. Tím vzdáme autorovi svůj vděk nejlépe. Můžeme si tu vypůjčit ovšem i řádku knížek o něm. Letos např. vyšla kniha Oty Ulče Škvorečtí. Čtyřicet let zážitků a korespondence. Autor se seznámil se Škvoreckými v r. 1969, v knize shrnuje své čtyřicetileté přátelství s nimi, jak se odráželo ve vzájemné korespondenci i v setkáních. Kniha se tedy týká let emigračních a polistopadových, je to o nich významné svědectví. Fakta o období poválečném najdeme zejména v korespondenci s nedávno zesnulým přítelem Dorůžkou.

Pamětníků ubývá. Těch, kdo pamatují Škvoreckého studenta a mladíka, už mnoho není, stejně jako „dětí", které před dávnými lety krátce učil v Broumově nebo v Polici nad Metují. Realitu začínají pozvolna překrývat legendy. Ale literární dílo Josefa Škvoreckého zůstává, je přístupné, a to je důležité.

ALEŠ FETTERS