Dříve za desetikoruny, dnes téměř 200 korun. Pamětníci možná nostalgicky vzpomínají na doby, kdy sýr patřil oproti masu k potravinám za pakatel. Nyní je všechno jinak, přesto se Náchodsku najdou restaurace, kde stojí jako tři polévky.

Jaroslav Červený provozuje restauraci U Slovana v rohu náchodského historického náměstí dvacet let. Na smažený sýr nedá dopustit, stejně jako jeho hosté. Překvapit může zkušenost, že nejvděčnějšími strávníky jsou cizinci.

Sýr s houskovým knedlíkem či brusinkami

„Smažák jde na odbyt neustále, ale zejména o víkendech, kdy si ho dávají turisti. Hlavně Poláci ho mají rádi. Milují smažák, knedlíky a guláš a u nás vyhledávají i Pavlišovský řízek. Klidně si dají smažený sýr s houskovým knedlíkem,“ konstatuje Jaroslav Červený a upřesňuje, že obalovaná bílá potravina je favoritem i mezi domácími hosty, ovšem přes týden je nabídka jídel tak bohatá, že tolik nevyčnívá.

Stavba obchvatu Jaroměře je v plném proudu.
FOTO, VIDEO: Víme, kdy se řidičům otevře obchvat Jaroměře, Náchod je na spadnutí

U Slovana stojí smažený sýr 149 korun bez přílohy, hranolky přijdou na dalších 40 korun. Cena jídel obecně stoupla v oblíbeném náchodském podniku v posledních dvou letech zhruba o třicet procent.

„Když platím za energie měsíčně o deset tisíc více než dříve a ještě chtějí zvýšit plat zaměstnanci, ani to jinak nejde,“ podotýká restauratér a při povídání o smažáku nešetří superlativy. Nejlepší je prý ze „čtyřicítky“, ten je nejchutnější a krásně se táhne, když ho rozříznete. Žádné polotovary nepoužívá.

„To bychom pak nemuseli mít restauraci, ale stánek. Smažák jako takový bych nehanil. Každý národ má svoji specialitu a smažený sýr nedostanete nikde kromě České republiky, maximálně smažený hermelín. Když smažák doporučím cizincům, jsou nadšení, chutná jim a často si k němu dávají brusinky,“ vypráví Jaroslav Červený.

Na lístku nikdy nebude, přesto je oblíbený

Jiný postoj má provozovatel restaurace Divadlo v Červeném Kostelci Dominik Vejman. Smažený sýr v jeho jídelním lístku nefiguruje, přesto patří k oblíbeným jídlům.

„Ani tam nikdy nebude. Osobně totiž nejsem příznivec smažáku. Nicméně lidé ho mají rádi a kvůli nim ho nabízím, když si řeknou. Máme ho i na ceduli a každý den ho děláme, ale na jídelním lístku nikdy nebude,“ odmítá sýr zařadit mezi ostatní jídla Vejman. Vzápětí uznává, že své místo mezi českými strávníky má.

„Mají ho rády děti, je to jídlo oblíbené všemi věkovými kategoriemi,“ říká.

Smažený sýr stojí v jeho restauraci 179 korun s přílohou, ale bez „dvacetikorunové“ tatarské omáčky. Ještě před rokem vyšel o třicet korun levněji.

Přes posilující kurz zlotého vůči koruně se Čechům nákupy potravin v Polsku stále vyplatí. Benzin i nafta jsou teď levnější v Česku.
Konec levných nákupů u sousedů? Polsko od dubna zvýší DPH u základních potravin

„Ceny se různě hýbou a my se snažíme, aby smažák stál do 200 korun,“ podotýká Dominik Vejman, podle kterého restauratéry v poslední době trápí ještě více než rostoucí náklady nedostatek kvalitního personálu.

„Naštěstí máme již sedm let téměř stálé pracovníky, ale sehnat někoho nového třeba na brigádu je tragédie. Zájemci toho většinou příliš neumějí, ale peněz chtějí hodně. Jde o přístup, neváží si věcí, přitom se často nehodí ani na umývání nádobí. Do budoucna se s energiemi nějak popereme, ale nejhorší problém v gastronomii budou lidi,“ dělí se o zkušenosti.

Na Pavlišově je smažák hned za slavným řízkem

V Náchodě a okolí je pojmem Pohostinství u Vlčků v Pavlišově. Stojí uprostřed malebné obce, která dala název řízku, který se podává v celé republice. Pavlišovský řízek je chloubou podniku, ale své místo má i smažák. Restaurace nabízí více druhů a ceny jsou mimořádně příznivé. Smažený sýr a smažený hermelín s oblohou stojí 80 korun, s přílohou celkem 126 korun. Smažené tři druhy sýra (eidam, uzený a hermelín) jsou o desetikorunu dražší.

Ilustrační foto
Za řízek s přílohou v menu dáte i 150 korun. Strávníky to zatím neodradí

„Týdně spotřebujeme devět až dvanáct kilogramů sýru. Na prvním místě jsou u nás řízky, potom sýry, za nimi výpečky a potom to ostatní,“ vypočítává Vlastimil Vlček a vysvětluje, proč je jeho podnik tak oblíbený. Nutná je prý stabilní kvalita surovin a udržení nižších cen. Výhodou je, že má restauraci ve vlastním objektu, nikoli v nájmu. Navíc v Pavlišově nemají zaměstnance, na výpomoc využívají brigádníky.

„Pracují u nás i studenti, které si vychováváme. Živit celý měsíc klasický personál není žádná legrace. Sehnat kvalitní lidi je problém, já si raději všechny vychovávám sám. Také jsme osadili střechu solárními panely, čímž šetříme za elektřinu, snažíme se zkrátka omezovat výdaje. Musíme, do fabriky se mi nechce,“ říká Vlastimil Vlček.