Je tomu více než století a půl, osobnost a dílo Boženy Němcové však stále přitahuje pozornost. Na jejích pohádkách vyrostla řada  generací, nesmrtelná Babička proslavila českoskalický region a dala jméno údolí, v němž spisovatelka vyrostla a strávila své dětství. Jaká byla závěrečná etapa jejího života vědí nejlépe v českoskalickém Muzeu Boženy Němcové, které Deníku poskytlo podklady popisující poslední měsíce jejího života.

Krušné časy v Litomyšli

Němcová v září 1861 odjela po dlouhodobé roztržce se svým mužem Josefem Němcem za nakladatelem Augustou do Litomyšle s cílem vydat Babičku a sebrané spisy. Ubytovala se v hotelu U modré hvězdy na hořejším náměstí. Měla velké plány, chtěla pokračovat ve psaní a nedbala slabosti ani nemoci. Psala vyčítavý list dceři Doře, která ji doposud nenapsala ani řádku a Seidlovi do Národních listů, kde si stěžuje na děti a muže. Dopis se dostal do rukou Němcovi, který na něj odpověděl ostrým psaním, kde zmiňuje i rozvod a nabádá svoji ženu k návratu do Prahy.

Němcová byla celou situací rozrušena, neměla klid na práci a po marných pokusech poznala, že nemoc a neustálý boj o přežití ji vzal veškerou sílu pokračovat v započatém díle. Chtěla tedy v prvním svazku vydat Babičku, ke které na konci října dodala aspoň úvod. K dalšímu pokračování neměla energii a marně žádá Augustu o trpělivost. Augusta ji opakovaně vyzývá a vyhrožuje, aby dodala další podklady, odmítá ji poskytnout další zálohu a nabádá ji k opuštění Litomyšle. Němcová měla zimnici, horečku, neměla co jíst, přesto nechtěla přiznat porážku a vrátit se k muži. V tyto kruté dny zřejmě prodala svůj granátový náramek lékařce z České Třebové, aby měla na polévku a kávu. Na scéně se objevuje Němec, kdo ho upozornil na zbědovaný stav jeho ženy, se můžeme jenom domnívat. Vyrovnal dluhy a odvezl ženu do Prahy.

Smutný odchod nad Babičkou

Poslední zápas Němcové se životem a o právo na nezávislý život skončil tragicky. Její nemoc se horšila, ale duševní síla stále vzdorovala, navštěvovali ji přátelé včetně Erbena. Den před jejím skonem přišly z Litomyšle první výtisky Babičky, tištěné na hrubém, chatrném papíře, s hrubou obálkou, plné chyb. Spisovatelka zaplakala žalostí, že se nesplnilo její přání, spatřit své životní dílo v dokonalé úpravě. Vepsala do dvou výtisků věnování dceři Doře a Markytě (sestře rodinného přítele Franty Šumavského) a sepisovala jmenný seznam těch, jimž měly býti poslány výtisky – to byly poslední řádky z její ruky. Po té usnula a tiše zhasla 21. ledna o šesté hodině ráno.

Poslední sbohem

V pátek 24. ledna za třeskutého mrazu vyšel od domu U Tří lip na Vyšehradský hřbitov velkolepý smuteční průvod, kterého se zúčastnily davy lidí. Spolek Hlahol zpíval smuteční písně, podél rakve kráčely řady studentů se svícemi a věnci, na kterých vlály slovanské trikolory. Za rakví kráčel Němec s dětmi, za nimi české paní, Riegrová, Kněžna Thurn Taxisová, hraběnka Kaunicová a Karolína Světlá. Téměř za tmy došel průvod na Vyšehrad, kde se konal smuteční obřad, při kterém truchlící Karolína Světlá položila na rakev přítelkyně svěží věnec.

Provázanost Boženy Němcové, od jejíhož pohřbu 24. ledna uplynulo 160 let, se zámkem v Ratibořicích je především literární, ale čerpala i ze skutečného života.
Ratibořický zámek spí zimním spánkem jen navenek, uvnitř se uklízí a pulíruje

Není pochyb o tom, že šlo o významnou společenskou událost. Vysoký c. k. úředník Mecséry prostřednictvím hlášení takto referoval císaři: „V Praze zemřelá česká spisovatelka Božena Němcová byla pohřbena 24. t. m., aniž při tom došlo k výtržnosti; kanovník Štulc vedl průvod až na vyšehradský hřbitov a kníže Rudolf Thurn Taxis se svou chotí, stejně jako říšští poslanci Dr. Rieger, Palacký a Brauner šli za pohřebním vozem."

Loučení Jana Nerudy

Den po smrti Boženy Němcové uvedl Jan Neruda nekrolog v časopise Hlas slovy: „Božena Němcová skonala včera dne 21. ledna, o šesté hodině ranní. Pakli jsme někoho vůbec kdy želili, kdo v slibném ještě věku nám odejmut, komu ještě velký úkol v národním písemnictví přikázán byl, kdož však vzdor životu jaksi nedožitému přece nám velké, krásné památky svého ducha zůstavil, rovná se zajisté smutek náš za Boženu Němcovou vší té žalosti, kterou nám takové ztráty naše dřívější způsobily.“

Téhož dne vyšel v Národních listech nekrolog Vítězslava Hálka, nepodepsaný nekrolog v Pražském poslu a zpráva o smrti se stručným nekrologem v Bohemii. Zprávy s kratším i obsáhlejším hodnocením díla Boženy Němcové přinášely postupně další noviny a časopisy. Podrobnou zprávu o velkolepém pohřbu přinesl 25. ledna časopis Hlas a o den později časopis Čas i ostatní listy.

Slovensko a další slovanské země

Také Slovensko želelo předčasného skonu Boženy Němcové. Pěšťbudínské vedomosti, které redigoval přítel B. Němcové Ján Francisci, 28. 1. 1862 uveřejnily zprávu o úmrtí a podrobně referovaly o pohřbu. Nekrolog vydaný 30. 1. 1862 v Pešťbudínských vedomostech podepsal Mikuláš Štefan Ferienčík šifrou Fk. Obrázkový časopis pro zábavu a poučení Sokol, vydávaný též v Pešti, uvedl v poznámce referátu Wiliama Pauliny – Tótha o Boženě Němcové: „Božena obzválšte našu milozvučnú slovenčinu veľmi ľúbila. Súkromné listy najradšie v slovenčine písavala… Je to rýdza slovenčina, ktorú keď tak výtečná Češka, ako Božena bola, dokonale oceniť vedela, ako by sme potom my Slováci neľúbili…“

Na Boženu Němcovou vzpomínali také Jihoslované a Poláci. Nepodepsaný nekrolog Svitla zvezda se je utrenila… otiskl Slovenski glasnik v Celovci, nepodepsaný nekrolog časopis Napredak v Zábřehu a nekrolog s podobiznou záhřebský časopis Naše gore list. Obsáhlý životopis Boženy Němcové v kalendáři na 1863 Noworocznik dla Polek uveřejnil Janusz Ferdinand Nowakowski.

První pomník

Brzy po smrti Boženy Němcové bylo učiněno mnohé pro to, aby její památka nebyla zapomenuta. Josef Němec neměl prostředky na okázalou výzdobu, tak alespoň nechal vyrobit plechovou cedulku, kterou v roce 1864 přibil na zeď hřbitova u hrobu své ženy. Při různých výročích vždy pamatoval na položení věnce nebo květin.

Když však v roce 1867 navštívily členky Amerického klubu dam hrob spisovatelky, byly nemile překvapeny zanedbaným travnatým pahrbkem. Rozhodly se situaci napravit a již 1. listopadu 1867 vybraly první finanční příspěvek. Pro získání prostředků byly pořádány veřejné sbírky, národní besedy, prodávaly se fotografie se spisovatelčiným portrétem. Připravované odhalení pomníku bylo pro vlastence velkým svátkem. Byly raženy pamětní mince a vytištěny dvě fotografie Boženy Němcové. Dne 17. dubna 1869 nakladatelství I. L. Kober vydalo Babičku s dedikací Americkému klubu dam. Dne 14. května téhož roku byl položen základní kámen k pomníku. Do kamene byla vložena plechová skřínka obsahující pamětní dokumenty. Odhalení pomníku dne 6. června 1869 doprovázel benefiční koncert, zdravice a pokládání květin. Jako poslední položila na hrob své matce kytici polních květin dcera Dora.

Autorem obelisku pískovcového náhrobního pomníku s reliéfem profilu hlavy Boženy Němcové je pražský sochař Tomáš Seidan. Reliéf v mědi odlil jeho bratr, vídeňský medailér Václav Seidan, autor pamětní medaile k odhalení pomníku. Na podstavci pomníku je zasazen bronzový reliéf výjevu z Babičky. Podle návrhu Antonína Gareise ho pravděpodobně vytvořil mladý J. V. Myslbek.

Muzeum Boženy Němcové