V roce 2005, po více než padesáti letech, kdy byli nejen v ČR sokoli činností člověka vyhubeni, zahnízdili sokoli také ve skalním masívu Chrámových stěn v Teplických skalách, které patří mezi jeho historická hnízdiště. Přiřadili se tak k cca 25 párům sokolů, kteří tehdy v ČR hnízdili. „Od té doby zde každoročně stejný sokolí pár pečuje ve skalních dutinách o vajíčka a mladé ptáky až do jejich výletu z hnízda. Další týdny se mladí sokoli učí pod vedením samice létat a lovit. Celá rodinka se s výjimkou lovu zdržuje v lokalitě i bezprostředně na skalních věžích v okolí turistické stezky,“ rozdělil se s Deníkem o své poznatky zoolog ze Správy CHKO Broumovsko Jiří Spíšek.

Letos z hnízda vylétla čtyři mláďata. Tak jako v minulých letech musela Správa CHKO zamezit rušení hnízda, neboť turistický okruh vede přímo areálem hnízdiště. Trvalá ostraha lokality zajišťovala klid po dobu hnízdění i ochranu před vykradači hnízd.

„Ihned po výletu všech mláďat 3. června Správa CHKO v blízkosti hnízda zrušila dočasná ochranná opatření,“ uvedl zoolog.

Návštěvníci skal proto mají nyní jedinečnou příležitost, která nemá na světě patrně obdobu, vidět sokoly velmi zblízka. „Úniková vzdálenost tohoto rodičovského páru totiž není 300 m jak tomu většinou u divokých sokolů bývá. Někdy se vám může podařit vidět dospělého sokola i na 100 m a při přeletech ještě blíže. Mláďata občas přelétnou i 30 m nad cestou. Vzácně lze spatřit i celou rodinku sokolů najednou,“ uvádí zoolog Jiří Spíšek, který tímto do teplických skal zve milovníky přírody a hlavně obdivovatele nejrychlejšího tvora planety, jímž sokol stěhovavý s rychlostí střemhlavého letu až 440 km/h bezkonkurenčně je.

Přes všechna opatření, která ochrana přírody a její spolupracovníci podnikají, je sokol stále ještě kriticky ohroženým druhem, jenž vyžaduje vysokou pozornost a péči, aby se jeho stavy vrátily do původních počtů. „Správa CHKO děkuje všem, kteří se podíleli na ostraze sokolího hnízda, městu Teplice i nájemcům okruhu, kteří strpěli určitá omezení na části okruhu ve skalách a samozřejmě i všem ukázněným návštěvníkům a horolezcům, kteří omezení respektovali a nepřímo tak pomohli ochraně tohoto vzácného tvora,“ neopomněl poděkovat Jiří Spíšek těm, kteří svou vstřícností pochopeníma chováním částečně přispěli k úspěšnému vyvedení čtyř malých sokolíků.