Tatínek Vítězce zemřel, když jí bylo 10 let, a tak musela mamince pomáhat, aby ztrátu překonaly. Vítězka pilně cvičila v Sokole, účastnila se sokolských táborů, na které ráda vzpomíná. Po válce se na sokolském táboře už jako vedoucí poznala se svým budoucím mužem bratrem Františkem Zeleným. Brzy byla svatba a narodily se dvě dcery. Radost a štěstí v rodinném životě kalily poúnorové události v naší zemi. Zrušení Sokola bylo velkou ránou pro rodinu Zelených. Vítězčina maminka žila pod dohledem StB.

Manželé Zelení přivítali společenské změny po roce 1989 a ihned se zapojili do obnovy Sokola. Zúčastnili se sjezdu v roce 1990 a zasloužili se o obnovení Sokola v Náchodě i celé župy Podkrkonošské – Jiráskovy. Bratr Zelený se stal župním starostou a Vítězka vzdělavatelkou. Vítězka pracovala jako cvičitelka předškolních dětí, zúčastnila se sokolského tábora jako kuchařka a zacvičila si ve skladbách Věrné gardy na sletech. V roce 1995 postihla Vítězku velká ztráta, když zemřel její milovaný muž František. Tuto ztrátu pomohla Vítězce překonat práce v Sokole. Organizovala sokolská setkání, oslavy 28. října, pietní vzpomínky, pomáhala při přípravách akademií, dětských karnevalů. Na každou akci měla připraven pěkný proslov.

Vítězka se zasloužila také o obnovu župního zpravodaje, do něhož přispívá dodnes. Její články najdeme v náchodském regionálním tisku a také v časopise Sokol.

Vítězko, děkujeme Ti za Tvoji záslužnou práci a přejeme Ti do dalších let především pevné zdraví a dobrou životní pohodu!

(P. Špatenková, Sokol Dvůr Králové)