Z 21. srpna 1968 uběhlo jen několik desítek minut, když hraničním přechodem ve Starostíně začaly do Československa projíždět první tankové jednotky, zejména polské armády. „Po silnici se valily tanky a různá vojenská vozidla. Chvílemi zastavovaly, pak popojížděly - zřejmě čelo kolony na křižovatkách rozhodovalo, kudy jet dál. V tancích byli polští vojáci, kteří podle svých slov ani nevěděli, kde jsou a že už překročili státní hranice. Domnívali se, že jedou na vojenské cvičení,“ stojí v jednom svědectví uvedeném ve strojopisu a uloženém ve Státním okresním archivu (SOkA) Náchod. „Okolí silnice bylo zamořeno výfukovými plyny, takže obyvatelé museli zavírat okna bytů. Celnice byla obsazena vojenskou polskou hlídkou. Proud vojenských sil v nočních hodinách trval téměř tři hodiny,“ píše se v dalším svědectví a není překvapivé, že místní obyvatelstvo přijalo invazi se zklamáním. „Nedovedli si vysvětlit, jak k tomu mohlo vůbec dojít.“


Přibližně sedmi až 10letý chlapec z mostu shlíží dolů na pásy převráceného tanku. Nevíte náhodou o koho jde? Pokud se dotyčný na fotografii pozná nebo někdo ze čtenářů tuší o koho by se mohlo jednat, tak bychom se rádi dozvěděli jméno a pokud by to bylo mZdroj: Státní okresní archiv Náchod, Sbírka dokumentace 1967 - 1970

VÝZVA: Na místě pádu tanku vznikla fotografie, která je také uložena ve Státním okresním archivu Náchod. Na snímku je zachycen přibližně sedmi až 10letý chlapec, který z mostu shlíží dolů na pásy převráceného tanku. Nevíte náhodou o koho jde? Pokud se dotyčný na fotografii pozná nebo někdo ze čtenářů tuší, o koho by se mohlo jednat, tak bychom se rádi dozvěděli jméno vyfoceného chlapce a pokud by to bylo možné tak i zveřejnili vzpomínku, která se mu při pohledu na 55 let starou fotografii vybaví. Psát můžete na: jiri.sprenar@denik.cz nebo volejte na tel. číslo 724 792 679.

Ale zpět k nehodě polského tanku. Ta se stala nad ránem na starém úzkém kamenném mostě přes bývalé řečiště Stěnavy. „Asi vinou špatné orientace řidiče jeden z tanků spadl z mostu a převrátil se pásy nahoru. Při tom zahynul voják z posádky. Později byla vysílána zpráva o neštěstí a jako příčina nehody bylo uvedeno, že se řidič tanku vyhýbal dítěti,“ psal Jaromír Raba ve svých vzpomínkách uložených v SOkA Náchod.

Přestřižené telefonní vedení a namířené samopaly

Na invazi vojenské techniky v Meziměstí vzpomínala i Blanka Černá rozená Dvořáková. Společně s rodiči obývala byt v budově, kde byla umístěna pošta a úřadovna SNB. Po půlnoci ji vzbudil silný hukot a její otec tehdy pronesl: Obsazují nás jako v roce 38.

Snímky z Náchoda v roce 1968.
Srpen 1968: barikády a tanky v ulicích Náchoda

„Poté jsme se s hrůzou dívali na projíždějící tanky a obrněná vozidla. Z jednoho vystoupili vojáci, otočili se směrem k oknům budovy a zamířili na ně samopaly. Nahoru do prvního patra vstoupili dva polští důstojníci se samopaly v rukou, přestřihli telefonní vedení a odzbrojili místní příslušníky SNB. Poté byli tři příslušníci odvlečeni a do rána tam zůstala hlídka okupantů,” stojí v zapsaném svědectví Blanky Černé.

Zatýkali esenbáky a odvezli je do Polska

Tuto "zatýkací" praktiku okupantů potvrzuje i historik a politolog Jan Kalous, který se specializuje kromě jiného i na události z období let 1968 až 1969. Podle jeho zjištění došlo pouze na území Východočeského kraje v noci na 21. srpna 1968 na 20 místech k neoprávněným zadržením desítek příslušníků Veřejné bezpečnosti (především náčelníků oddělení VB). 

„U většiny případů se opakoval stejný scénář: byli zajištěni, převezeni na území Polska a všichni propuštěni po důrazném zásahu náčelníka Správy VB Hradec Králové; současně jim byl vrácen zadržený písemný materiál a zbraně. Jednalo se například o služebny VB v Otovicích, Meziměstí, Machově, Hronově, Teplicích nad Metují, Chvalči, Heřmánkovicích, České Čermné, Orlickém Záhoří nebo v Deštné v Orlických horách,“ zmiňuje Jan Kalous ve své stati mapující reakci československého obyvatelstva na polskou účast v intervenci.

Archiv vydal i vzpomínky na osudný den, jak si ho pamatovala Věra Salabová. Po půlnoci na 21. srpna ji probudil její přátel a byli svědky projíždějících tanků. „Několik hodin jsme sledovali průjezd polských tanků s nenávistí v duši a se slzami v očích. Protože jsme vlastnili kameru od ranních hodin, jsme natáčeli projíždějící vozidla. Rovněž jsme na film natočili havarovaný tank, kde zahynul jeden voják,“ vzpomínala Věra Salabová. „Všude byli rozhořčení lidé a zklamáni byli i ti, kteří do té doby Sovětský svaz obdivovali a odvolávali se na něj.“

Na barikádě s holýma rukama proti zbraním vojáků

Vybavila si i okamžik, kdy zaměstnanci drah k přejezdu ve Starostíně navozili spoustu materiálů, postavili barikádu a zablokovali tak plynulý přesun polské armády. 

„Když jsme k barikádě přijeli, viděli jsme, jak proti sobě stojí naši chlapi s holýma rukama a ozbrojení polští vojáci. Můj muž se okamžitě ujal diskuze. Po našich přesvědčivých slovech sebejistý polský důstojník ztrácel na aroganci. Potom jen opakoval, že je voják a že plní rozkaz a nařídil podřízeným odklidit barikádu. My jsme pak zklamaní odcházeli domů."

Dny, které následovaly, byly naplněny strachem, podpisovými akcemi na podporu tehdejšího předsedy Federálního shromáždění ČSSR Alexandra Dubčeka za okamžitý odchod okupantů a odevzdávání průkazek Svazu československo-sovětského přátelství.