I stavebník Leoš Mallat dostal na počátku pro stavbu srubu „zelenou". Když ale do pozemku a stavby investoval miliony, ochranáři mu srub zamítli. Po čtyřletém boji o svůj dům mluví o šikaně a neodbornosti. To ochranáři odmítají.

Ochranářům vadí, že stěny domu tvoří kulaté klády, které se v rozích kříží a přesahují je. To je i typický znak srubu. Požadují, aby stavebník obliny na stěnách zarovnal a přečnívající rohy ořezal. Tak by však vznikl roubený dům, který stavebník budovat nechce. A protože SCHKO Broumovsko stavbu srubů v mnoha srovnatelných případech povolila, odmítá se podřídit.

Stavebník Leoš Mallat je v šoku ze způsobu rozhodování.V lednu 2007 mu totiž písemně potvrdili, že srub může postavit.

V tomto vědomí ho nechali až do ledna 2012, kdy obrátili a řekli, že srub postavit nesmí. Stavebník však za tu dobu koupil pozemek a u druhého sousedního čekal, až dojde ke změně v územním plánu, aby i ten se stal pozemkem stavebním. Když získal místo pro stavbu domu a investoval milióny, ochranáři srub zamítli a souhlasili jen s domem roubeným.

„Nechápal jsem proč? Oni najednou začali tvrdit, že srub sem nepatří. A celkově ani na Broumovsko. Není prý původní stavbou a narušuje ráz krajiny. A zaštiťovali se studií architekta Ivana Vorla, podle které se prý sruby na území CHKO Broumovsko stavět nesmí. Když jsem ale chtěl studii vidět, ochranáři ji prohlásili za interní materiál a řekli, že ji nedají," popisuje postup úředníků stavebník.

Najal si proto právníka, aby studii získal. Až jeho tlak pomohl a ochranáři materiál vydali. Renomovaný právník Milan Hulík považuje takový postup státního orgánu za nepřijatelný: „Tady je jednoznačné právo na informace. Jde o jednoznačně chybný postup, zlovůli a šikanu ze strany úředníka, který odmítl studii vydat. Je tu totiž zákon o poskytování informací, který přístup k takovým materiálům zajišťuje," vysvětlil právník.

Studie sruby nezakazuje

Stavebníka čekalo se studií docenta Vorla i další nepříjemné překvapení: „Když jsme studii s architektem pročetli, zjistili jsme, že tam o srubech není ani slovo. Dospěli jsme k závěru, že nás ochranáři podvedli. Dodnes nám totiž racionálně nevysvětlili, proč tvrdí, že podle studie srub na Slavném stát nemůže," zlobí se Leoš Mallat.

Dál se proto drží původního stanoviska ochranářů z roku 2007. V něm totiž pracovnice SCHKO Broumovsko Karolína Semeráková píše: „Vážený pane Mallate, kolega Malík mi přeposlal návrh srubu firmy Haniš. V podstatě lze konstatovat, že navržený typ stavby, by byl možný s následujícími úpravami: Protaženou střechu nad závětřím a zádveřím u pozednice „zlomit" a navázat tak na sedlovou střechu…" To stojí mimo jiné v e-mailu psaném odpovědnou úřednicí. Zdá se tedy, že stavebník dostal jasnou informaci, že srub s překříženými kulatými trámy v rozích a stěny z kulatých trámů ochranářům nevadí. A to ani v lokalitě Slavný, tedy na stejném místě, kde staví i dnes. Místo pro svůj srub totiž nezměnil.

Situaci vidí stejně i právník Milan Hulík: „Pokud podle SCHKO Broumovsko srub na tamní území nepatří, měli to úředníci říci hned na začátku. Z emailu je ale zřejmé, že úřednice Karolína Semeráková mluví o srubu a nic proti němu nenamítá. Tady lze říct, že stavebník byl uveden v omyl. A má právo se bránit i soudní cestou," doporučuje právník.

Úřednice odpovídající za stavební činnost na chráněném území, se tehdy vyjadřovala ke stavbě konkrétního srubu z nabídky firmy Haniš, která v Maršově nad Metují postavila už tři sruby a pronajímá je jako penziony.

„Když se nad tím zamyslím zpětně," říká Leoš Mallat, „problém zřejmě nastal ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že jsem se dohodl s jiným dodavatelem. A srub tak neměla stavět původní firma. Znamená to tedy, že zákaz stavět srub pro jednu firmu platí a pro jinou ne? Ať si ochranáři sami sáhnou do svědomí," kroutí hlavou stavebník.

Firma Haniš odmítla už dřív rozpor jakkoliv komentovat. Na to, zda je v pořádku, aby SCHKO měřila dvěma subjektům různým metrem, jsme se zeptali jejího nadřízeného orgánu, kterým je Ministerstvo životního prostředí ČR.

„Jedním ze základních pravidel správního řízení je postupovat v obdobných případech obdobně. To znamená, že když je někomu nějaká stavba za určitých podmínek povolena, tak se předpokládá, že za těch samých podmínek bude povolena i jinému. Ale na to se neptejte mě. Na to se ptejte té konkrétní úřednice, proč tehdy tvrdila, že srub postavit lze a teď to nelze. Změnilo se od té doby něco? Tohle já opravdu nevím," reagoval Libor Hejduk, ředitel odboru výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí.

Autor článku proto kontaktoval přímo Karolínu Semerákovou, která v roce 2007 stavebníkovi sdělila, že srub na Slavném stát může. A vzhledem k tomu, že se v současné době podílí i na zamítavých stanoviscích pro srub Leoše Mallata, chtěl autor článku znát důvod, proč tak činí. A chtěl také vysvětlení, proč sruby firmy Haniš, původního dodavatele stavby Leoše Mallata, se na chráněném území bez potíží staví.

Vedoucí nechce, aby podřízená mluvila

Úřednice Karolína Semeráková neměla s rozhovorem problém. A schůzku na pondělí 9. června potvrdila. Do patnácti minut však zazvonil mobilní telefon autora článku Jiřího Másla. V něm se ozvala Hana Heinzelová, vedoucí Správy CHKO Broumovsko, která redaktorovi autoritativně sdělila, že do Police nad Metují, kde SCHKO Broumovsko sídlí, jezdit nemusí: „Jezdil by jste zbytečně, žádné informace vám nedáme," řekla rezolutně. A chystala se hovor ukončit.

Ochranáři překračují zákony

Neposlušnost stavebníka Leoše Mallata, který si dvojí metr při povolování srubů odmítá nechat líbit, trestají ochranáři zákazy. Ukazuje se však, že přitom překračují svoje pravomoci i zákony. Ostrý spor mezi stavebníkem a „ochranáři", se odehrál v září 2013, kdy úředníci SCHKO Broumovsko zjistili, že i před jejich odpor začal stavět z kulatých trámů. Vydali zákaz, kterým se Leoši Mallatovi rozhodli zabránit v pokračování stavby. Proti zákazu podal odvolání na Ministerstvo životního prostředí ČR. A to mu dalo za pravdu. Rozhodnutí ochranářů zrušilo pro nezákonnost.

„Dle §66 odst. 2 zákona není v kompetenci orgánu ochrany přírody, aby zakázal činnost, na kterou bylo vydáno platné pravomocné rozhodnutí, byť by podle jeho názoru byla tato činnost prováděna v rozporu s tímto rozhodnutím. Tuto pravomoc má úřad, který příslušné rozhodnutí vydal, tedy příslušný stavební úřad. Je nesporné, že zejména posuzování technologie provádění stavby spadá především do kompetence stavebních úřadů, které disponují příslušnými odbornými znalostmi v oboru stavebnictví," sdělil tehdy Libor Hejduk, ředitel odboru výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí.

Stavební úřad v Polici nad Metují Leoši Mallatovi povolil, aby pokračoval v práci, a to kvůli zabezpečení stavby před znehodnocením. Ovšem s podmínkou, že stavba bude nadále prováděna a dokončena podle stavebního povolení, tedy jako roubený dům. Stavebníkovi však zároveň poradil, aby si podal žádost o změnu ve stavebním povolení. V případě, že uspěje, bude moci stavbu dokončit jako srubové stavení. Má to však háček. K tomu, aby dům mohl mít podobu srubu, potřebuje opět souhlas ochránců přírody.

SCHKO posudek nestačí

Na radu Ministerstva životního prostředí ČR, si Leoš Mallat nechal letos v květnu vypracovat u odborné firmy JK envi studii, která měla říci, zda stavba narušuje ráz krajiny, tak jak to tvrdí ochranáři. A buď se podřídit jejich požadavku, nebo s odborným materiálem v ruce si srub prosadit. Studie konstatovala, že krajině ve Slavném srub neškodí. Krajinný ráz tak nenaruší.

Správa CHKO však stavbě opět „postavila do cesty": „Změna stavby před jejím dokončením nesplňuje podmínky ochrany krajinného rázu místa, a tudíž nelze návrh v této podobě z hlediska ochrany dochované hodnoty krajinného rázu akceptovat," uvedla ve svém vyjádření vedoucí SCHKO Broumovsko Hana Heinzelová.

Právník: SCHKO jedná šikanózně

Stavebník Leoš Mallat je ze zamítnutí změny rozhořčen. Ne proto, že by snad čekal nadšený souhlas ochranářů. Tak naivní prý není. Naštval ho však způsob, jakým na žádost o změnu na srubovou stavbu ochranáři reagují.

„Nemůžu se zbavit dojmu, že vedoucí SCHKO Broumovsko Hana Heinzelová na odbornou studii přiloženou k žádosti o změnu podoby stavby nereaguje věcně. A v podstatě ji ignoruje. Chová se, jakoby tento materiál snad ani neexistoval," stěžuje si stavebník.

Jeho advokát Vladislav Ježek je s ním za „jedno" a dodává: „Proti způsobu, jakým vedoucí SCHKO Broumovsko na žádost o změnu podoby stavby reaguje dáváme odvolání. V dokumentu adresovaném Ministerstvu životního prostředí ČR, si přitom advokát nebere servítky: „Správní orgán v rámci zdůvodnění závazného stanoviska pouze vytrhl z kontextu pár statí z posudku a tyto vyhodnotil pouze v neprospěch stavebníka, aniž by tyto hodnotil ve všech souvislostech. Již pouze z uvedeného je závazné stanovisko jako takové nepřezkoumatelné, nesrozumitelné a nezákonné," ohrazuje se ostře v odvolání advokát.

„Náš klient uvádí, že správní orgán se neřídil základními zásadami správního řízení a správního uvážení, tak jak je předjímá správní řád a Listina základních práv a svobod. Z mezí správního uvážení tak správní orgán zcela vybočil přes zákonnou mez, kdy rozhodnutí jako celek je zpracováno tendenčně, zaujatě, šikanózně a v konečném důsledku neodborně. Správní orgán tak zejména v tomto rozhodnutí povýšil svůj „osobní zájem" nad zájmem veřejným, jehož cíle je tento povinen akceptovat v širokospolečenském měřítku," ostře kritizuje chování SCHKO Broumovsko advokát.

Odvolání na stole ministerstva

Ministerstvo životního prostředí má už odvolání stavebníka na stole. A jakou váhu bude mít při jeho rozhodování odborná studie, která mluví ve prospěch stavebníka?

„V tuto chvíli neznám její přesný obsah, takže se k tomu nemohu vyjádřit. Ovšem pro moje rozhodnutí jsou zásadní důkazy. A jestliže se skutečně jedná o odborný materiál, tak musí hrát velmi významnou roli," ujišťuje ředitel odboru výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí Libor Hejduk. Rozhodnutí má být známo do tří měsíců.

Jiří Máslo