Přehlídka horolezeckých filmů, besedy se známými horolezci, hudební produkce, příležitost k nákupu sportovní výbavy a oblečení a spousta adrenalinové zábavy, to byl jubilejní 30. ročník Mezinárodního horolezeckého filmového festivalu.

K závěru dospěl v nedělním podvečeru. „Festival se obešel bez nějakých větších problémů. Počasí nám vyšlo perfektně, a tak jsme spokojení. Stěžovat si nemůžeme ani na návštěvnost. Na festival přijelo okolo čtyř tisíc návštěvníků, ale o víkendu jich bylo ještě více, přijeli návštěvníci z okolí nebo ti, kteří se chtěli podívat na konkrétní program. Velká účast byla i na závodech Českého poháru v boulderingu, kterého se zúčastnilo okolo šedesáti závodníků. O filmové produkce byl také velký zájem. Některé filmy byly zcela vyprodané. Velké pozornosti se dočkaly též besedy se známými horolezci. Jubilejní třicátý ročník proto považujeme za úspěšný," zhodnotila ředitelka festivalu Marie Jirmannová.

S akcí byli spokojeni i návštěvníci,  jak ti dlouholetí, tak nováčci. „Jsem zde podruhé a moc se mně to líbí. Příští rok si festival určitě nenechám uniknout, přijedu zase. Na filmy zajdu jen výjimečně, spíše si užívám venkovní zábavu a hudební produkce. Horolezectví se nevěnuji, ale hodně mě baví horolezce sledovat a obdivuji je," uvedla návštěvnice Barbora Veselá z Trutnova.

Na festival přijel i dlouholetý kamarád polického horolezce Míry Šmída, který s ním festival kdysi zakládal.

Za bolševika neuvěřitelné

„V roce 1979 jsme se s Mírou Šmídem, kterého jsem se znal velice dobře,  dohodli, že bychom mohli udělat horolezecký festival. Jen tak něco malého, promítnout pár filmů a přiblížit lidem, o čem horolezectví je. Tak jsme na první ročník udělali jen takové amatérské plakátky a očekávali jsme, že přijde jen tak hrstka známých. Byli jsme zděšeni, když přijelo okolo tří tisíc lidí. Za bolševika to bylo neuvěřitelné. Všude, na každém kroku, nás hlídala spousta policajtů z celého kraje a nikdo nevěděl, co bude. Všechno ale proběhlo bez jakéhokoliv incidentu, a tak se pokračovalo dále i v dalších letech," zavzpomínal Oldřich Šlégl z Trutnova.

„Mě se na festivalu vůbec nelíbí  a jezdím sem hrozně nerad. Jsem tady už po sedmnácté a vždy, když se vrátím domů, tak mám zničené zdraví. Většinou to odnesou játra a ledviny," žertoval Jiří Reiner z Prahy. Dodal se smíchem: „Dříve jsem do skal jezdil hodně intenzivně a na stěnách strávil mnoho času, ale dnes už nelezu, protože mě břicho táhne dolů. Příští rok, i když zase nerad, přijedu opět."

Mezi už stálé účastníky patří i Jitka Nosková za Dvora Králové nad Labem.  „Jsem tady po desáté a vždy odjíždím spokojená, je tady vždycky perfektní atmosféra a zábava," svěřila se.

Na festival rád chodí také Jakub Slowak z nedalekého Adršpachu. Zúčastnil se ho pošesté. „Moc se nám tady líbí, proto se rádi vracíme. Je tady hodně známých a většinou se s nimi sejdeme jen na takovýchto akcích. Zajdeme i na filmy, ale především na muziku a hlavně si užíváme na doprovodných akcích," vysvětlil.

„Taky se mně tady moc líbí a určitě se zase vrátím,"  dodala Dominika Brádlová.