„Za mých mladých let tohle nebylo. Hned po škole jsem pádila ven a do večera se doma neukázala. Naši mi pak nadávali, když jsem psala úkoly až někdy kolem osmé," vzpomíná padesátiletá Renata Ryšavá z Náchoda a dodává: „Přitom teď existuje tolik kroužků, na každém rohu jsou dětská hřiště…"

Pravdou je, že s příchodem moderních technologií se děti stále méně věnují sportu. Volný čas daleko více tráví doma. Mnohé nelákají ani zájmové kroužky. Svůj „povalečský syndrom" si nesou i do dospělosti. Pak se nemůžeme divit, že Češi patří k nejobéznějším národům v Evropě.

„Už dávno není pravidlem, že by všechny děti rády sportovaly. Některé nosí raději omluvenky. A chtít po nich výmyk nebo třeba šplhání po tyči je dost problém. Některé nezvládnou ani kotrmelec," potvrdila nám nedávno i Jitka Štěpová, učitelka tělesné výchovy na ZŠ Komenského v Náchodě.

Svůj názor na to, jak dnešní děti tráví volný čas a jak se zapojují do různých kroužků, nám sdělila i Ludmila Pohanková, ředitelka náchodského Střediska volného času (SVČ) Déčko. „Vůbec si nemůžeme stěžovat na nezájem dětí o kroužky Déčka Náchod, máme trvale přes tisíc členů ve věku tři až osmnáct let. Jejich hlavní motivací je podle našeho názoru kombinace kvalitního programu a dobrého kolektivu. Mohou se tedy v kroužcích hodně naučit a přitom si tam nacházejí kamarády, mnohdy i na celý život," říká Ludmila Pohanková.

Ředitelka také uvádí, že dokud jsou děti malé tak do 6-7 let věku rozhodují o jejich přihlášení do kroužku rodiče. Moudří rodiče to prý udělají včas, protože díky tomu jejich dítě získává pro život velmi důležitý návyk pravidelné práce a učí se tak mimo jiné osobní odpovědnosti a vytrvalosti. domnívá se také, že rodiče, kteří děti přehlašují z kroužku do kroužku podle momentální nálady dítěte, dělají velkou chybu, protože tím v dítěti vytvářejí návyk, že práci není třeba dokončit. To je pak velký problém v dospívání dítěte a časem i v dospělosti mladý člověk neumí udržovat trvalé vztahy a těžko si nachází stabilní zaměstnání. „Ve věku od zhruba 8 let výše má velký podíl na rozhodování o realizaci zájmů dítě samo," pokračuje ve vysvětlování Ludmila Pohanková: „Nám se daří nabídnout takové aktivity, aby i tyto děti v Déčku zůstávaly. Podstatné je, aby měly kam růst, aby měly aktivity vždy další pokračování ať už je to v hudbě, tanci, sportu, jazycích, výtvarném projevu. Pro nás je významným indikátorem úspěchu, že nám děti zůstávají mnoho let a tak trochu v Déčku vyrůstají, od útlého dětství, často až do dospělosti na pozici vedoucích kroužků."