Hodinu po poledni se začali shromažďovat účastníci Sanice v místech nedaleko bývalé pekárny, kam následně přijely dva traktory spolu s autem místních dobrovolných hasičů. Právě hasiči (společně s městem) byli organizátory této akce, která se těší velké oblibě u dětí i dospěláků.

Saně byly tím jediným, co bylo k účasti na Sanici potřeba. Poté, co hasiči pospojovali pomocí provazu jednotlivé saně v řadě za sebou tak, až vznikl dlouhý sáňkový had, mohl traktor vyjet směrem na Bischofstein.

Několik kilometrů dlouhá jízda na saních za traktorem, kdy kolem uší svištěly sníh a nadšené výkřiky dětí, se stala zážitkem pro všechny zúčastněné. Nahoře na kopci nasedl každý na své sáňky a svištěl opět dolů. V závěru akce dostaly všechny děti od hasičů sladkost k doplnění spotřebované energie. Domů se odcházelo, až když se stmívalo.

Jak nám řekl Robert Mikuláš, jeden z hasičů – organizátorů, Sanice je v Teplicích nad Metují považována za tradici. „Ne vždy jsou pro ni ale ideální podmínky. Kvůli nedostatku sněhu se některé ročníky nekonaly. Letos to bylo skvělé, těší nás velká účast, přišlo více než šedesát lidí,“ uvedl Robert Mikuláš.

Jednou z účastnic Sanice byla i místní Iveta Šubrtová. Ta se akce účastní pravidelně již od malička. Málokdy Sanici vynechala. „Je to obrovská zábava. Hlavně pro děti je velkým zážitkem jet za traktorem na saních. Můj syn Kubíček byl velice nadšený,“ svěřila se nám se svými pocity Šubrtová.

Jízda na saních za traktorem na Bischofstein se uskutečnila v průběhu odpoledne nejméně patnáctkrát. Nejprve jezdil jeden traktor, po chvíli se přidal ještě druhý. „Když traktory nestíhaly, přidali se navíc i dobrovolní hasiči se svým vozem, ve kterém vozili nahoru sáňky i nadšené sáňkaře,“ řekl Deníku hasič Robert Mikuláš.

A v čem spočívaly organizační přípravy Sanice? „Naší největší přípravou bylo uvařit co nejvíce čaje,“ prozradil za organizátory Robert Mikuláš s tím, že se jednalo o výborný černý čaj bez cukru. Kromě čaje se mohli zimou prokřehlí účastníci zahřát a občerstvit i grogem, vodou či jinou pochutinou v provizorně postaveném stánku.

Ne vždy se Sanice vydaří tak, jako tomu bylo letos. Někdy ji překazí nedostatek sněhu, jindy lidé. „Není to tak dávno, co nám ji překazil nějaký dobrák, který zavolal silničáře, aby nám posypali cestu,“ vzpomněl si Mikuláš. Jak dodal, díky současným mimořádně dobrým sněhovým podmínkám se bude konat Sanice letos zřejmě ještě jednou. Kdy, to se prozatím ještě neví. Záleží na domluvě organizátorů.