Na začátku února měl pozitivní test na covid-19. Tehdy ještě zdaleka netušil, jak intenzivně se nemoc promítne do jeho života. „Myslel jsem si, že jsem mladý chlap, že mě to tak nesejme, ale opak byl pravdou. Zasáhlo to silně celou naši rodinu.“

Tři z devíti covid-19 pozitivních pacientů, které minulý týden v noci převážela velkokapacitní sanita Fénix z Oblastní nemocnice Náchod do kyjovské nemocnice jsou už od pondělního večera zpátky doma. Jedním z navrátilců je právě i Libor Lelek z Velkého Dřevíče na Náchodsku.

V pondělí v podvečer ho převezli z nemocnice z Kyjova domů k rodině. „Jsem strašně rád doma, dýchám už zcela bez kyslíku a ještě doléčuji antibiotiky zápal plic.“

Jak ale sám říká prožil si peklo. „Doma jsem měl týden horečky kolem 39°C a nebyl schopen ničeho a když mně manželka zavolala záchranku, tak docházela místa v náchodské nemocnici. Převezli nás tedy Kyjova, kde se nám dostalo perfektní péče,“ chválí zdravotníky.

Když se po pár dnech kyslíkového pobytu na druhém konci republiky jeho stav začal obracet k lepšímu, tak ho zasáhly zprávy z těch vůbec nejsmutnějších - nejdříve zemřel na následky covidu dědeček jeho manželky a o pár dní později i jeho otec. „Tu bezmoc na druhé straně republiky si těžko dokážete představit. Ještě že mám skvělou sestru a ta zase skvělou rodinu a vše tu zvládli vyřídit i beze mne,“ říká urostlý sportovec, který během nemoci sice vůbec neztratil čich, ale zhubl skoro devět kilogramů.

Tento týden v pondělí absolvoval další testy, rentgen plic a odpoledne je sanita odvezla zpátky domů. „Stále jsem ale strašně unavený a slabý. Připadám si jak papír, ale snad se dám brzy do pořádku. Musím být pokorný a trpělivý,“ dodává s výzvou adresovanou ostatním. „Dávejte opravdu na sebe pozor a buďte zodpovědní. Myslel jsem, že jsem zdravý a případné následky covid-19 pro mne nebudou takové, ale dost jsem se zmýlil. Pomozte prosím svoji zodpovědností zdravotníkům, kteří už jsou opravdu na hraně a zaslouží si po těch mnoha měsících "nadechnout", aby nám mohli zase pomáhat.“

Ještě zavzpomínal na cestu do více než 200 kilometrů vzdálené nemocnice na jihu Moravy. Ta totiž přišla znenadání. „Byl jsem na pokoji a prakticky nic netušil. Pak přišel lékař s tím, že jsem mezi devíti vytipovanými pacienty, které budou převážet na druhou stranu republiky. Bylo to celkem narychlo, akorát jsem se stačil sbalit, zavolat rodině a za chvíli pro nás přijeli,“ popisuje okamžiky, kdy se dozvěděl o převozu. „Cesta vleže v prostoru bez oken byla zvláštní, jako by jel člověk v tanku. Péče během převozu ale byla úžasná, starali se o nás opravdu hodně profesionálně.“

Po třech a půl hodině cesty si devět pacientů převzali v kyjovské nemocnici. „Bylo vidět, že tam zdravotníci nepracují pod takovým tlakem jako v Náchodě,“ všiml si klidnějšího prostředí jihomoravské nemocnice.