Urbářů se zachovaly desítky, Hesseliův je mezi nimi unikátní zevrubným, osobně zaujatým popisem klášterního panství a především přesnými vyobrazeními jednotlivých obcí a celé krajiny Broumovska na takzvaných pohledových mapách. Ty jsou jakousi kombinací map a vedut.

Oživlá zobrazení

Do zobrazení krajiny s návršími, lesíky a vodními toky pečlivý správce broumovského panství Johann Georg Adalbert Hesselius (1630-1695) zakreslil všechna stavení, cesty, rybníky, pole a zahrady. Kromě obcí na čtyřech „horizontech" podle světových stran zpodobil i krajinu v okolí Broumova včetně věnce okolních hor, hlavních toků a komunikací. Svá zobrazení oživil postavami sedlák tlačí trakař, jinde oře, po cestách projíždějí spřežení s kočáry i jezdci na rychlých koních, dělníci pracují u kolomazných pecí, jinde rovnají klády u pily, v lesích vidíme jeleny a kance, na polích zajíce, u Božanova je past na vlky i s úlovky, v usedlosti nedaleko Starostína hoří. Autor kreseb zvýraznil dominanty obcí, zejména kostely. Známe tak jejich přibližnou podobu a umístění ještě před dientzenhoferovskou přestavbou. Na vedutě Broumova vidíme podobu hradeb a městských bran, kláštera s mohutnými věžemi i čtyř zdejších kostelů.

Ani text urbáře není suchým výčtem majetků poddaných a jejich povinností. „Prelimináře" obsahují obecnou historickou, přírodovědní a hospodářskou charakteristiku jednotlivých obcí. Zejména v popisu krajiny u „horizontů" pak Hesselius uvádí mnohé zajímavosti, epizody či pověsti. Mimo jiné líčí hraniční spory mezi klášterem a sousedními panstvími, uvádí, že v roce 1660 byl v Temné rokli u Heřmánkovic zabit poslední zdejší medvěd nebo že nad Heřmánkovicemi před lety úplně vyhořel les. Na Hejšovině mají být poklady, jež hlídá velký pes uvázaný na řetězu, u Březové je bahnisko, kde země světélkuje, a skalní rozsedlina u Hvězdy, zvaná Polická ulička, je dlouhá na výstřel z pistole. Připomíná se i výlet klášterní vrchnosti ke Kamenné bráně v Broumovských stěnách v roce 1672 či procesí od farního kostela v Broumově ke Kapli Olivetské v dnešním Olivětíně, konaná vždy na Zelený čtvrtek. Texty s vyobrazeními jsou přitom propojeny důmyslným systémem odkazů. Hesseliův urbář, dnes uložený v archivu v Zámrsku, je unikátním textovým i obrazovým pramenem pro poznání venkova nejen na Broumovsku v době po třicetileté válce.

Obsáhlé vydání

Pod názvem „Urbarium neoconscriptum cum explicatione brevi čili Nově sepsaný řád všech trvalých povinností a rent, které plní a odvádějí dědiční poddaní slavného kláštera Broumova ve městě a okolí" nyní vyšla záslužná kritická edice Hesseliova urbáře (Praha, Národní zemědělské muzeum 2014. 226 s.). Obsáhlá publikace je velkoryse vypravená. Vlastnímu textu urbáře v českém překladu předchází řada pojednání o něm. Na dvojstranách jsou kvalitně reprodukovaná Hesseliova vyobrazení města Broumova, osmnácti vesnic a čtyř krajinných horizontů. Jako autoři edice jsou uvedeni Jaroslav Koláčný, Šárka Steinová a Vladimír Waage první z nich přeložil Hesseliův text z němčiny, druhá je redaktorkou, která dbala o vydání v NZM, skutečným autorem edice je však třetí z uvedených.

Unikátní archivní památka Broumovska vyšla knižněPracovník Národního archivu ČR Vladimír Waage (nar. 1951) je dlouholetým milovníkem a znalcem Broumovska, uskutečnil zde na hesseliovské téma několik přednášek a na přípravě moderního vydání urbáře strávil několik roků. V doprovodných textech se mimo jiné zabývá osobností klášterního správce Hesselia, kodikologicko-paleografic- kým rozborem urbáře a jeho historiografickým významem. Pojednává též o zobrazení zdejších vsí a krajiny v urbáři a Hesseliovy mapy komentuje a zasazuje do souvislostí naší historické kartografie. V poznámkách v textu i v závěrečném přehledu uvádí překvapivě početnou odbornou literaturu, jež se k urbáři vztahuje.

Záslužné edici se, žel, nevyhnuly některé chyby, nepřesnosti a sporná místa. Řada z nich pramení z toho, že spolupracovníci Vladimíra Waageho neznají místní reálie. Tak při redakčních úpravách Waageho textu došlo např. ke zkomolení jmen některých autorů, kteří se v minulosti zabývali broumovskou historií (s. 12). Překladatel Hesseliova textu zase německý název obce Bornkress přeložil jako „Borek", ve skutečnosti se jedná o Řeřišný (s. 173). V seznamu použité literatury se jméno Ludmily Vlčkové objevuje jako „Mlčková", autoři publikace o Broumovsku M. Nováková a Z. Vulterín jsou uvedeni jako by Vulterín bylo křestní jméno Novákové. Autoři hesseliovské edice záslužně připomínají zaniklou ves Voigtsdorf (ležela zhruba v dnešní broumovské lokalitě Pod Strání a v přilehlé části Hejtmánkovic). Na s. 14 je název napsán správně, ale o pár řádků výš chybně jako Vojtsdorf a v poznámce zase Voigstdorf; v ní je také správně uvedeno, že název vsi nemá český ekvivalent, v překladu Hesseliova textu z němčiny je však jmenována jako Fojtova Ves. Drobných nedostatků a sporných míst je v textu více. Formální vadou je, že obsáhlá, kvalitně vázaná kniha nemá popsaný hřbet.

Přitažlivá edice

Nastíněné nedostatky nesnižují význam publikace. O tom, jak je Hesseliův urbář pro historiky a archiváře přitažlivý, svědčí i to, že jeho edice už v nedávné minulosti vyšla. Přítomná publikace je po všech stránkách nesrovnatelně kvalitnější. Překlad z barokní němčiny i doprovodné texty v edici jsou přínosem nejen pro odborníky, ale i pro laické zájemce o historii a to nejen o historii Broumovska.

Johanna Georga Adalberta Hesselia a Vladímira Waageho dělí staletí. Oba však spojuje hluboký vztah k Broumovsku, který se odrazil i v jejich díle v barokním Hesseliově urbáři a v jeho velkorysém současném vydání.

Jan Meier