Jako plavčík musíte být neustále v pohybu a ve střehu. „Je třeba rychle reagovat, když někdo zmizí pod vodou. Musíte neustále hlídat hladinu. Když přijde 1500 lidí, na sezení na lavičce rozhodně není ani pomyšlení,“ říká mladá plavčice Kateřina Kořínková, která působí na náchodském koupališti šestým rokem.

Stejný počet let jí bylo, když začala závodně plavat. Od té doby vodu neopustila. Dnes dělá plavčíka celoročně. V zimě působí v krytém bazénu, zároveň trénuje děti a pomáhá i jako rozhodčí při plaveckých závodech.

„Jako plavčík jsem začala přesně v osmnácti letech, tedy hned, jakmile to bylo oficiálně možné. Přičichla jsem k tomu už dříve, znala jsem hodně plavčíků, ale naplno jsem to dělat nemohla, je to velká zodpovědnost. V bazénu jsem vlastně vyrostla, od dětství jsem ve vodě a přišlo mi to jako vhodná a logická brigáda,“ doplňuje.

Malí plavci v problémech i ošetřování zraněných

Dohlížet na plavce v krytém bazénu je oproti koupališti klidnější činnost. Ve venkovním areálu plavčíky často zaměstnávají děti, které se dostanou do problémů po sjetí skluzavky.

„Nejčastěji skáčeme do vody právě pro ně. Nejde přímo o tonutí, ale často po dopadu do vody ztratí orientaci, loknou si vody a potom potřebují pomoci. Je to tady nejrizikovější místo, kde jsem já osobně nejčastěji zasahovala,“ přibližuje a dodává, že vyloženě dramatických situací mnoho nezažila. Naopak velmi časté je pro ni banální ošetřování po bodnutí vosou nebo včelou.

„Zatím jsem nemusela nikoho resuscitovat,“ kroutí hlavou. Ale současně na takovou situaci musí být neustále připravená a opakovaně na to trénovat. „Nejvážnější byl asi úraz hlavy roční holčičky. Uklouzla u malého bazénu a udeřila se. V hlavě měla dírku, krvácela a nebylo jasné, jak je to vážné. Volali jsme záchranku, aby se vyšetřilo, zda nejde o otřes mozku. Oproti bazénu je služba tady daleko akčnější,“ konstatuje a přehlíží klidnou a téměř liduprázdnou hladinu.

Je sobota odpoledne a zatažená obloha k vodě příliš neláká. Na náchodském koupališti mají standardně službu dva plavčíci, třetí je v pohotovosti pro případ, že přijde více lidí.

Mety plavčíků? Moře i vodní záchranářství

V Náchodě působí vodní záchranná služba, jejíž členové v sezoně hlídají bezpečí plavců na nedaleké přehradě Rozkoš u České Skalice. Právě práce u vodní záchranky může být pro plavčíky další metou v kariéře. Další touží pracovat ve velkém aquaparku nebo se vydat do atraktivních destinacích u moře. Ani Kateřina Kořínková nevylučuje, že se jednou „posune“ dál. Zatím je však spokojená s brigádou v areálu při výjezdu z města na Červený Kostelec.

„Rozkoš mě zatím neláká. Já dokonce nemám ráda plavání na otevřené vodě, protože se v ní nedokážu pořádně orientovat. Je tam i větší zodpovědnost. Tonoucí se v kalné vodě samozřejmě hledá hůř. Do budoucna to ale nevylučuji, třeba se k tomu někdy dostanu.“

Letní brigádu u moře před časem zvažovala, ale nakonec z toho nic nebylo. Teď už prý nemá tolik času na to, aby si vzala na dva měsíce volno. „Ale i taková možnost zůstává otevřená,“ směje se plavčice, pro kterou je koníčkem i její zaměstnání. Po absolvování vysoké školy pracuje jako asistentka pedagoga v mateřské škole.

„Moc mě to baví, děti mám ráda a být mezi nimi byl můj sen odmalička. Už dříve jsem hlídala děti v mém okolí. Práce ve školce i na koupališti je mým koníčkem. K tomu ještě stále plavu, i když už ne závodně, a trénuji děti v plaveckém oddíle,“ shrnuje Kateřina Kořínková.

Každý adept na práci plavčíka musí absolvovat kurz skládající se z teoretické a praktické části. Na souši se učí první pomoc či ošetřování raněných, ve vodě například manipulace s tonoucím člověkem. Školení se opakuje každé dva roky. Podle Kateřiny Kořínkové musí být plavčík hlavně zodpovědný.