„Cílem této dobrodružné akce je nabídnout dětem i dospělým něco zcela jiného a ukázat jim, jak lze trávit volný čas,“ vysvětlil organizátor setkání Gerd Weinlich s tím, že právě disciplíny týkající se zlatokopectví a zálesáctví jsou atraktivní pro všechny generace.

Startovalo se tak jako každý rok od SVČ Déčka. Zlatokopové byli rozděleni do tří kategorií podle věku, čtvrtou skupinou se staly celé rodiny. Ti nejstarší vyběhli na trať jako první.

Stylově oblečeni se sítem na zlato

Někteří účastníci přišli stylově oblečeni, součástí dobového ošacení byly i různé zálesácké doplňky, mezi nimiž nechyběly síto na rýžování zlata a váček na uschování právě tohoto zlatého kovu. Nezbytností se stal i papír, který zachránil nejednoho zálesáka při rozdělávání ohně.

Mnozí závodníci se nezapomněli vybavit sáňkami či pekáčem. Při zdolávání terénu tak mohli ušetřit čas rychlou jízdou z kopce.

Soutěžící plnili na trase spoustu úkolů

Po celé délce trasy, jež vedla krásnou zimní krajinou nad zámkem, byla rozmístěna řada úkolů. Soutěžící tak museli střílet z luku, kuše a „flusačky“, rýžovali zlato na zamrzlém potůčku, házeli lasem, lovili ryby, rozdělávali oheň či běhali na speciálně upravených lyžích pro několik osob. Poslední disciplínou se stala hazardní hra v saloonu, při které mohli v kostkách vyhrát další zlato či naopak prohrát to, které vsadili.

Splnění či nesplnění úkolu na každém ze stanovišť bylo poctivě zapisováno do kartičky, kterou měli zlatokopové u sebe.

Všichni závodníci, kteří se s nadšením vydali na trať, byli hodnoceni nejen podle zvládnutých disciplín, ale i podle času, za který trať zdolali a přihlédnuto bylo i k vybavení sáňkami nebo pekáčem. V závěru jim bylo zváženo zlato, které donesli do cíle.

Rodina Podaných přijela ze Skalice

„Na této akci jsme byli zcela poprvé, objevili jsme ji na internetu při hledání víkendových událostí na Náchodsku a jsme nadšení, moc se nám tu líbí“ uvedli manželé Podaní, kteří přijeli se svými třemi dětmi z České Skalice. Jak dodali, vybrali si trasu pro rodiny s dětmi, která byla o něco kratší, než ta pro starší závodníky.

„Pětiletý syn občas vzdoroval při členitějším terénu, ale nakonec to s námi zvládnul,“ řekli s úsměvem rodiče. „Nejtěžší pro nás bylo rozdělat oheň a bohužel se to nepodařilo, měli jsme papír až na poslední sirku,“ posteskli si, ale současně pochválili rýžování zlata, které je bavilo nejvíce. Nadšeni byli i z vydařeného počasí a krásné přírody.

Odměny, diplomy a bramboračka v cíli

V cíli pak na každého čekal talíř bramborové polévky na zahřátí a následně se uskutečnilo vyhlášení vítězů, jimiž se stali v každé kategorii ti nejlepší a nejrychlejší zlatokopové. Domů si pak odnášeli spoustu zajímavých a užitečných zálesáckých odměn.

Mezi tradiční vítěze kategorie nad patnáct let patřila i letos dvojice zlatokopů známých pod přezdívkami Hočimin a Žužin.

„Letos jsme tu byli spolu asi po šesté, známe terén i disciplíny, takže jsme dobře připravení. Velmi zdatní a rychlí jsme v rozdělávání ohně, jelikož si z kostýmů uděláme závětří,“ prozradil Dušan Horváth, alias Hočimin. „Sice závodíme v rámci fair play, ale máme už svoje vychytávky a každému říkáme, že to je Divoký západ a tam nikdy nejsou pravidla,“ zakončil se smíchem Hočimin.