Jen pár metrů od ní kdysi stával podobný dřevěný kůl se zvonem a stříškou, avšak zvon za 2. světové války musel posloužit válečným účelům a dřevěnou konstrukci místní strhli v 60. letech pro její chatrný stav. Podobné zvoničky bývaly dříve k vidění takřka v každé vesnici a spolutvořily tak tradiční ráz českého venkova. Dnes se opět v hojné míře obnovují či rekonstruují, obvykle za podpory dotačního programu obnovy sakrálních staveb. K čemu ale vlastně sloužily?

„Je třeba rozlišovat zvonice a zvoničky. Zatímco zvonice jsou součástí církevní stavby, zvonička stojí samostatně a slouží pouze k zavěšení zvonu. Pověřená osoba, vartýř, zvoněním varoval obyvatelstvo před šířícím se požárem. Některé obce využívaly pro ten účel kostelní zvony, jiné zřídily speciální zvoničky," vysvětlil na úvod vysvěcování organizátor akce a starosta místních hasičů Vladimír Jaroš. Povinnost obcí mít zvon pro tyto účely byl dán ohňovým patentem Marie Terezie z roku 1751, kterým panovnice reagovala na řadu velkých požárů v tehdejším Rakousko-Uhersku. Nikdo však prý zpočátku nestanovil, jak má vlastně zvonička vypadat, a proto bylo k vidění mnoho různorodých provedení. Někdy představitelé obcí pouze zavěsili zvon v koruně stromu.

„V případě takového neštěstí už ale dnes nikdo nebude zvonit zvonem. Každý hasič má v kapse mobil, který zazvoní, a tak se takový hasič hned dozví, co se kde děje a co je třeba udělat," pobavil početnou skupinu přihlížejících návštěvníků kněz Jan Czekała, načež zvoničku posvětil a navrhnul v jejím stínu příští rok uspořádat májovou pobožnost.

Oslavy první písemné zmínky se poté přesunuly opodál.

Hustířany nejsou nijak rozlehlou obcí a žije zde kolem 170 obyvatel. Jméno obce je však poměrně slavné, neboť své kořeny tady měly významné šlechtické rody. Zárubové, Chvalkovští, Rodovští či Bukovští z Hustířan jistě nejsou historikům neznámí.

„Pánové z Hustířan byli sice významní, ale až v době, kdy s Hustířanami neměli nic společného. Své zdejší majetky prodali pánům z Lipé už před rokem 1540, zmohli se až později, poté, co se rozvětvili do oněch čtyř rodů," vysvětlil místní amatérský historik Jaroslav Dvořák, jenž shromáždil o dějinách obce velké množství informací a při sobotní oslavě uspořádal výstavu v hustířanské hospůdce.

První písemná zmínka o obci pak pochází z roku 1355. „Je to Libri Confirmationum, stvrzovací dokument o kněžích v nějakém kostele. Ten náš dokument je první písemnou zmínkou i pro Vrchovnici či Žíželeves," doplnil Dvořák, jenž se prý nejprve zabýval historií své rodiny, až postupně začal sbírat informace o oblasti, odkud pochází. „Starší historické prameny ale bohužel nejsou, neboť je zničil požár," dodal. Letopočet založení vesnice tak patrně zůstane tajemstvím. Oblast však lidé osídlili již před dávnými věky, vykopávky se datují až do dob neolitu.

BRONISLAV JAROŠ