Svatební obřad zahájila starostka Ludmila Rosová. Ve svém řeči k manželům Daškovým řekla:

„Milí manželé Daškovi, je mně nesmírnou ctí, že k Vám v tento krásný den mohu promluvit. Je to den, který jste si zvolili, kdy si řeknete své opětovné ANO. Dovolte mi, abych Vám řekla pár slov předtím, než vyslovíte své Ano, které definitivně zpečetí Vás kamenný svazek manželství."

7. července 2016 tomu bylo právě 65 let, kdy vzniklo krásné a příkladné manželství, které převážně celou dobu manželé prožili v Křinicích. Manželským životem procházeli relativně klidně, i když k nim osud nebyl vždy přívětivý. Vždy drželi spolu.

Lidé si pamatují pana Karla jako řidiče autobusů ČSAD Broumov, později však ještě více jako řidiče sanitky v nemocnici Broumov. Tam pracoval až do svého zasloužilého odchodu do důchodu. To však Karla neuspokojilo a pomáhal v obci stále. Byl také dlouholetým topičem ve škole.

Paní Jiřina dlouhá léta pracovala v pohostinství, také ve zdejší hospodě, později byla vyhlášenou kuchařkou ve Škole v přírodě v Křinicích. Na její jídla a buchty se těšily všechny ubytované děti,

„Ještě nyní, když se setkávám s těmito dětmi (dnes již dospělými), kteří pracují v hradecké nemocnici nebo na Krajském úřadě v Hradci Králové a řeknu, že jsem z Křinic, hned si vzpomenou na školu v přírodě a dobré jídlo s příjemným ubytováním a osazenstvem tohoto zařízení," uvedla starostka.

Recept na spokojené dlouholeté soužití manželů asi pro ně je: "Když jste jedno tělo a jedna duše, tak se vám v manželství lépe kluše".

Váš vřelý cit založený na vzájemné úctě a porozumění je zárukou, že si poradíte s nesnázemi, které život přináší.

Po slavnostním projevu přišly na řadu gratulace od členů rodiny a pozvaných hostů.

Paní Dašková přímo po obřadu řekla:

„Těch 65 let bylo někdy pěkných, někdy horší. Prostě, jak jde život. Během manželství se nám narodily dvě děti, syn a dcera, bohužel oba  jsou již po smrti. Máme tři vnoučata a sedm pravnoučat. Všichni jsou na nás moc hodní a jsme rádi, že je máme. Celý svůj život jsem vařila ve Vebě, ve škole, prostě všude, kde to bylo potřeba".

Pan ženich – Karel Dašek nebyl tak skoupý na slovo a řekl nám:

„Musím říci, že mám moc hodnou ženu a nepamatuji se, že by mne někdy zlobila. Vzhledem k tomu mému řidičskému zaměstnání jsem toho času na hospodu moc neměl a tak jsem se hlavně věnoval rodině. Mezi mé koníčky vždy patřila hlavně zahrádka. Také to moje zvířectvo mne moc těšilo a dodnes těší. V tomto domku, kde se teď nacházíme,  jsme od roku 1974, před tím jsme bydleli v Broumově. Vůbec naše první bydlení bylo zde v Křinicích. Nahoře na statku a v Americe. Na Broumovsko jsme přišli v roce 1945, já jsem přišel z Náchodska, a to z Chvalkovic. Babička přišla až od Prahy z Veleně. Z Veleně přišla když je bylo 11 let. Rodiče manželky byli jedni z prvních, kteří to zde po válce dosídlovali. Ty začátky zde byli trochu těžké, Když jsme se do Křinic nastěhovali, tak jsme zde ještě půl roku byli s původními obyvateli, Němci. I když jsme chvíli bydleli v Broumově, stále nás to táhlo do Křinic.

Jak zde dnes vidíte, grilujeme kuřata pro hosty. Těch kuřat jsem se nagriloval, dělám to již hodně let. Negrilovali jsme jen kuřata, ale také prasátko či ovečky. Hodně se grilovalo ještě za statku, ale také pro hasiče, pilu, a mnoho dalších využívalo mých „služeb". Vždy to grilování spotřebovalo hodně dřeva – hlavně to tvrdé – nejlépe dub nebo buk, ale také švestkové dřevo nebo třešeň. Dokonce jsme griloval i pro saniťáky z Vyškova, nemocnice s nimi měla před mnoha lety družbu.

Skoro celý život jsem s něčím jezdil, hlavně autobusem, nic jiného jsem nedělal,  ale též traktorem a náklaďákem,  i v nemocnici sanitkou. To bylo jedenáct  let. Také jsem jezdil s Tatrou, to mne moc bavilo. Hodně jsem ale najezdil autobusem. S ním jsem vydržel jezdit patnáct let. Autobusem jsem jezdil nejen po Broumovsku, ale po celé republice či Evropě. Byl jsem i v Maďarsku, Polsku, ve východním Německu, ale dokonce i ve Franci. Do Polska  jsem také jezdil často. Jeden čas, asi čtyři roky jsem jezdil jen zájezdy, nic jiného. Hodně jsem vozil lidi  do Prahy, do divadel".

Z tohoto výčtu aktivit, je vidět, že se manželé Duškovi nenudili a nenudí se ani dnes. Hlavní je, že se teď o dům s nimi stará jejich vnuk s manželkou. A stará se skutečně dobře. Dědovi a babičce k jejich výročí svatby vybudoval pěknou koupelnu se sprchovým koutem a záchodem. Vnuk po dědovi nyní převzal i to grilování, ale i další starosti, které patří k bydlení v rodinném domu.

Co říci na závěr – hlavně popřát manželům Duškovým hodně zdraví a aby mezi svými vnoučaty a pravnoučaty ještě byli mnoho let.

Petr Cirkl