Po příletu do Malajsie jsem neváhala a kontaktovala zdejší českou ambasádu abych zjistila, kolik tu bydlí vlastenců a jak se tu vlastně žije. Ozvala se mi má jmenovkyně Markéta, začaly jsme si psát a slovo dalo slovo a na moji počest se v sobotu konala večeře ve vyhlášené německé restauraci.

Je libo kachnu se zelím, řízek či štrúdl?

Sešlo se nás jedenáct. Osm Čecho Slováků, jeden Francouz, Holanďan a Američan. Všichni pánové byli drahými polovičkami nás, českých žen. Dala jsem si kachnu s červeným zelím a Adamovi objednala knedlo vepřo zelo. Taková malá příprava před návštěvou Čech.

Na jídelníčku se našla i gulášová polévka, kuřecí řízek s bramborovým salátem a jako dezert nechyběl domácí vynikající štrúdl. Bylo velice příjemné, že i v tak odlišné asijské zemi je možné zavzpomínat na úžasnou českou kuchyni.

Jak je to tu s vepřovým masem a alkoholem? Mnoho malajských občanů vyznává muslimské náboženství, ženy si zahalují vlasy barevnými šátky, ale žádné abaji ani zahalovaní obličejů se tu nevidí.

Z náboženských důvodů se tu rozlišují obchody na „povolené" (halal) a „nepovolené" (non halal). Vše, co obsahuje vepřové maso a alkohol je nepovolené, což znamená, že nespadá pod muslimské vyznávání víry. Například hypermarket má svoji vedlejší část s velikým nápisem non halal a vy víte, že pokud se chystáte koupit vepřovou slaninu, steak nebo víno k večeři, musíte do této části. Stejně tak jsou odlišené i restaurace.

Rýže k snídani, k obědu i k večeři

Typickou surovinou je tu samozřejmě rýže. Asiati ji jedí k snídani, k obědu i k večeři. Podává se s různými omáčkami a smaženým masem. Všechno samozřejmě okořeněné kvalitní chilli papričkou.

Milým překvapením bylo zjištění, že je tu pestrý výběr ryb a mořských potvůrek. Odolat se nedá ani velkému výběru sushi. V Rijádu jsem se přípravu tohoto pokrmu sice naučila, ale zde se to nevyplatí. V obchodě si jednoduše vyberete, které kousky chcete, a za pár korun si nakoupíte perfektní večeři.

Oblíbené sushi.

K mému nemilému překvapení tu není tak pestrý výběr potravin jako byl v Saúdské Arábii, ale zatím jsem neprošla všechny obchody. Mléčné výrobky tu moc nemají a pokud chcete koupit jogurt, většinou musíte do sekce importovaných produktů.

Průměrná mzda je sedm tisíc korun

Jak jsem zjistila, žijí tu dvě skupiny lidí. Buď bohatí nebo chudí. Údajně tu není střední vrstva obyvatel. Markéta z ambasády mi říkala, že průměrná měsíční mzda je tu okolo jednoho tisíce ringgitů, což je v přepočtu zhruba sedm tisíc korun. Pokud člověk nepracuje pro evropskou, americkou, australskou nebo jinou světovou firmu a nedostává plat v jejich ekonomickém přepočtu, tak je tu život na velice nízké úrovni. I ten, kdo má magisterský titul, nevydělává o moc více.

Ubytování je tu také dvojí. Můžete bydlet v luxusních bytech nebo ve starých panelácích bez klimatizace. Pokud je rodina opravdu chudá, dostává přidělen státní byt a neplatí nájem. Ale kvalitu si asi dokážete představit.

To jsou zatím mé nejčerstvější poznatky z Kuala Lumpur. Mám další týden na to objevovat nové věci a podělit se o ně s vámi.

Markéta Klemmová