Ač v komorním prostředí Zeleného domečku představuje spolek Apeiron drobný výřez fotografické tvorby Karla Čapka, dá se s jistotou říci, že stejně tak, jak uměl slovy popsat svět kolem sebe, uměl se stejnou lehkostí zaznamenat totéž svým fotoaparátem. Jeho „fotočky“ představují obyčejný svět, aniž by jakkoliv tíhly k uměleckému ztvárnění.

Expozice nabízí v malém průřez tématy, které Čapka-fotografa zajímaly. Tato témata nejsou v podstatě ničím překvapující, protože se velice často kryjí s tématy, které zpracovával literárně; ať už ve svých fejetonech, povídkách, románech nebo dramatech.

Obrázky z cest, ve kterých dokázal zachytit genius loci, ať už se jedná o holandské kanály, norské ledovce nebo oravskou ves. Z fotografií doslova dýchá téměř až dětské okouzlení z toho, co všechno svět kolem nás umí vnímavému pozorovateli nabídnout.

Mezi fotografiemi samozřejmě nesmí scházet domácí mazlíčci – kočka Pudlenka a fenka Dášeňka. Díky knize „Dášeňka, čili život štěněte“ se Karel Čapek stal nejznámějším amatérským fotografem První republiky. Tato kniha vyšla za jeho života – od roku 1933 do roku 1938 – hned devětkrát! A můžeme směle tvrdit, že kromě kouzelného příběhu na tom měly i svůj podíl krásné fotografie malého štěněte Dášeňky – která se stala patrně nejznámějším psem tehdejšího Československa.

Silným tématem, která zaujímá důležité místo ve světě Čapka-fotografa, jsou portréty. Kromě rodinných příslušníků – bratra Josefa a později manželky Olgy Scheinpflugové – to jsou portréty „Pátečníků“. A samozřejmě nemohou scházet „fotočky“ pana prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který se srazů pátečníků ve vile u Čapků také účastnil.

Zajímavou souvislost Čapkova fotografování a srazů pátečníků uvádí ve svém článku „Karel Čapek: elegantní fotograf-intelektuál“ Karolína Herzogová: „Čapek své snímky rozhodně neukládal do šuplíku. Vrcholem jeho foto-kariéry se stalo publikování snímků Dášenky v roce 1932. V dalších letech fotografoval pouze sporadicky a definitivní ukončení aktivního fotografování nastalo po sňatku s Olgou Scheinpflugovou v roce 1935. V této době probíhaly v Čapkově vile stavební úpravy a podkrovní fotokomora musela ustoupit pracovně i diskuznímu prostoru pátečníků.“

V průběhu vernisáže samozřejmě nemohlo scházet slovo Karla Čapka. V Zeleném domečku zaznělo z úst Ivany Richterové a Pavla Frydrycha pár úryvků z knihy „Pudlenka, aneb měl jsem psa a kočku“, část z cestopisu „Cesta na sever“ a závěr fejetonu „Pozdravy“, který vyšel v Lidových novinách v den spisovatelovi smrti, 25. 12. 1938. Jeho aktuálnost ještě umocnila zážitek z vernisáže a výstavy.
Expozice v Zeleném domečku je doplněna o několik reprodukcí kreseb Karla Čapka, jak je autor nechal otisknout třeba společně se svými fejetony nebo v knihách.

Dále je zde vystaveno i několik knižních titulů jednoho z největších českých spisovatelů.

Výstavu, která je otevřena denně kromě pondělí od 10 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin v rámci „Nové Terasy“ pořádá spolek Apeiron s podporou Města Police nad Metují, Muzea papírových modelů a dalších podporovatelů. Výstava potrvá do 1. července, vstupné je dobrovolné.