Posuďte sami: “ Polož želvě horké železo na záda a utni jí hlavu, nohy a ocas. Vlož ji do studené vody, nech ji vykrváceti…“. Želvu nemám a kupovat ji ani nehodlám. Hledal jsem jiný recept a nakonec to vyhrál dezert.


Letošní prázdniny jsou již ve své druhé polovičce. O letních prázdninách na chajdě vařil vždy děda, na babičku zbylo odpolední pečení a pochopitelně i nádobí. Je léto, což takhle dětem odpoledne ke svačině připravit indiánské koblihy dle původní staré receptury č. 2519 Velké vzorné kuchařky? Nechápu, jak babička mohla podle této knihy vařit. Myslím, že to měla v oku. No, tak schválně, jak si s receptem poradíte vy? Cituji: „Utři 14 dgr. (1/4 libry) tlučeného cukru s deseti žloutky, až se zpění, přidej k nim lžíci vody, přimíchej poznenáhlu z deseti bílků sníh (tuhý) a pak zvolna 21 dgr. (12 lotů) mouky. Udělej z těsta na plech pomaštěný čerstvým máslem a pomoučený malé hromádky a upec je v hezky horké troubě hodně prudce, aby neztvrdly a nezkřehly, přece však zůstaly žlutavé. Jakmile koblihy sejmeš z plechu, vyhlub každou nožem na ploché straně, naplň ji hodně vysoko (vanilkovým) crêmem anebo – mají-li se jísti hned – tlučenou pěnou smetanovou s (vanilkovým) cukrem, spoj vždy dvě polovičky na sebe tak, aby crême viděti bylo na prst, shrň přebývající crême do kola hladce a opatřiti je čokoládovou polevou. Než-li je plníš pěnou, můžeš je i velmi tence potříti některou zavařeninou.


Vanilkový crême udělej takto: Ušlehej ze čtyř bílků sníh (tuhý), přimíchej do něh 14 dgr. (1/4 libry) tlučeného cukru a přidej – než-li kobližky naplňovati budeš – hezky mnoho vanilky. Jakmile se vanilka ke sněhu přidá, nesmí pak už mnoho mícháno býti.“


Zmíněná kuchařka obsahuje celkem 3257 receptů a mnoho černobílých obrázků (perokreseb), dokonce i několik obrázků vyvedených v barvě. Taková slavnostní tabule nebo naservírovaná ryba se v knize přímo vyjímá. V úvodu jsou rady a návody, podle kterých si doma upražíme kávu či kakaová zrna. Také se něco dovídáme o stolování, tlučení cukru, pečení v páře či oškrabování šupin ryb. Kuchařka je propracována komplexně. Její autoři nezapomněli uvést, jak má být uspořádán stůl a bylo pamatováno i na správnou životosprávu. V závěru knihy tedy stálo: “Nejlépe je stravu co nejvíce střídati. Přejídání není nic jiného než úkaz, že některých látek je již v těle nadbytek. Má-li však někdo neodolatelnou chuť na něco a není-li to člověk mlsný, bývá to naopak důkazem, že se mu látky některé nedostává v těle. Tu pak kuchařka hleděti má, by rozpor ten vyrovnala.“ Kniha obsahuje i seznam základních nemocí (chudokrevnost, dna, křivice, tasemnice, záducha apod.) s uvedením jejich příčin a také tradiční abecední ukazovatel. Poslední listy jsou věnovány reklamě, které knihy „sensační díla“ právě vycházejí. Zbylo i místo na opravy, resp. omluvu a priori: „Pro objemnost díla nelze přehlížeti znova tiskové chyby, jež se do díla vloudily, i prosím, aby každá kuchařka, shledá-li některé nedopatření, laskavě si je opravila po svém.“


Podtrženo a sečteno: Ne všechny staré věci patří do sběru. A to o přesto, že jazyk, kterým jsou mnohé knihy psány, může být pro dnešní generaci obtížně čitelným. Je dobré se zamyslet také nad cílem, který jejich autor při psaní sledoval. Jsou v nich totiž uchovány zajímavé názory a rady, které jsou dnes mnohdy prezentovány za novinky. Pokud jste přípravu koblížků dle výše uvedeného receptu vzdali, upečte dětem koblížky dle svého osvědčeného receptu. Má babička do svého těsta pokaždé přidala ještě jeden brambor. Koblížky pak byly o poznání vláčnější. Tak se dejte do díla a pozor na to „ …aby neztvrdly a nezkřehly, přece však zůstaly žlutavé.“…

(Jiří Polák)