Výstavba tohoto díla, které přišlo na dva a půl milionu korun, nebyla vůbec jednoduchá. „O znovuobnovení lávky jsem začal uvažovat před pěti lety. Vloni jsme vyzvali ateliér Tsunami ke zpracování studií, které však nebyly zastupitelstvem odsouhlaseny. Proto byl osloven ateliér pana Haucka, který dílo zpracoval. Bohužel se lávka nachází v přísně chráněném území, takže se k její výstavbě velmi důsledně a pro mě až nelogicky vyslovovaly Správa CHKO, ministerstvo životního prostředí a dokonce i vláda. Vydání stavebního povolení se tak o půl roku protáhlo,“ pospal peripetie nedávné minulosti starosta Libor Mojžíš. Kromě toho české firmy nedokázaly podle starosty splnit finanční a časové požadavky obce a díly lávky byly vyrobeny a dovezeny až z Rakouska. „Tak zase po letech můžeme přejít na pravý břeh řeky Upy suchou nohou,“ pochvaloval si Mojžíš. Poslankyně Parlamentu ČR Zdeňka Horníková, která na lávku sehnala dva miliony korun, si myslí, že nová lávka bude určitě jedním z míst, které ještě dlouho budou využívat příští generace. „Lávka původně stála v místě nynějšího brodu. Její konstrukce byla jednoduchá z neopracovaný souší. Na přelomu let 1943 až 1944 byla vybudována lávka nová nad splavem, který dnes už bohužel neexistuje. Tato lávka dobře sloužila více než 30 roků. Nepoškodila ji však velká voda, ale hniloba, takže se v únoru roku 1979 samovolně zřítila do řeky,“ zavzpomínal kronikář obce Luboš Jirka. „Na novou lávku jsme čekali 30 let a už jsme ani nevěřili, že se jí dočkáme. Protože je zastřešená, bude chráněná před povětrnostními vlivy. Navíc je o metr výš nad vodou, než byla lávka předchozí, proto ji neohrozí ani případná velká voda,“ dodal Jirka.