Dávno pryč jsou časy, kdy Husákovy děti dospěly do Kristových let, jak zpívala před dvaceti lety skupina Chinaski. Generace současných padesátníků z období populační exploze na začátku 70. let si půl století svého bytí o víkendu připomněla v šonovském pohostinství.

„Zjistily jsme, že v obci přibývá poměrně dost čerstvých padesátníků. Vloni, předloni, letos a příští rok budou další, co oslaví půl století života. Tak jsme se rozhodly, že uděláme oslavu v podobě retro party à la Husákovy děti,“ usmívají se starostka obce Monika Hornychová s místostarostkou Romanou Grokschovou.

Že trefily do černého, bylo zřejmé podle zaplněné hospody i sálu nad ní. „Odezva byla úžasná, máme přes sto prodaných lístků. To tady už dlouho na žádné akci nebylo,“ potěšilo Moniku Hornychovou, že se opět po dlouhé době pod desítkami tančících nohou houpala i podlaha sálu nad hospodou.

Šonovské ženy dobře zapracovaly i na propagaci, takže pozvánka na facebookové stránce obce přilákala návštěvníky i zdaleka. „Překvapilo nás a zároveň moc potěšilo, že přijeli třeba i kluci, se kterými jsme jako děti společně trávili čas - třeba tady Renda, viď,“ otočila se Romana Grokschová na urostlého spolužáka, který už dlouhé roky v Šonově nebydlí.

Úbory daly vyniknout přednostem Poupat

Monika s Romanou, společně se šesti dalšími cvičenkami, se postaraly o zlatý hřeb večera, kterým byla upravená verze spartakiádní skladby starších žákyň - legendární Poupata. „Nacvičovaly jsme to asi tři týdny, trénovaly jsme dvakrát až třikrát týdně po hodině. Třikrát čtyřikrát jsme si to zkusily a šlo se domů. Ale poprvé jsme si říkaly, že to nedáme,“ přiznávají, že začátky nebyly lehké. „Ono sehnat osm lidí, kteří si ze sebe nebojí udělat srandu, nebylo snadné. Proto mezi námi byly i mladší holky a třeba i starostka z Meziměstí.“

Úplně jednoduché to nebylo ani s jednotnými úbory. Bíla trička bez rukávů, červené šortky a bílé podkolenky doplňovaly černé boty. „Dresy jsme objednaly z internetu. Ale znáte to - každé to nesedlo. Napoprvé to bylo asi polovině z nás,“ říká starostka. „No mně to nešlo. Měly jen do velikosti XL, takže jsme některé musely hooodně povolovat,“ usmívá se Romana Grokschová. „Ještěže máme tetu švadlenu, ta nám moc pomohla.“

Osm statečných končí svou skladbu, kterou si oproti originálu „vytunily“ pompon třásněmi, jimiž aplaudujícímu publiku mávají na rozloučenou. „Prosím vás pěkně, jen bych vás upozornil na drobné historické nepřesnosti - původně to byla skladba pro starší žákyně ve věku 11 a 14 let. Ale to je jen technická připomínka - i tohle bylo naprosto fantastické a skvělé,“ komentuje pochvalně dýdžej závěr skladby, kterou předvedly ve svém vlastním kreativním podání místní i přespolní poupata.

Hrály se karty a pila zelená

Živo nebylo jen na sále, ale i v pohostinství pod ním. Hrály se karty, pila se zelená a kuchyň mimo jiné nabízela retro jídelníček v podobě Katova šlehu či Johančina tajemství s hranolky za výrazně vstřícnější ceny, než jsou obvyklé.

Natrénovaná spartakiádní skladba by podle starostky v propadlišti dějin nemusela skončit. „Pokud o nás bude zájem, tak bychom rády objížděly republiku,“ rozesměje se. „Zatím bychom začaly zdarma. Určitě to ale chceme předvést na Malém letním dovádění, které se bude příští rok konat právě u nás,“ uzavřela starostka s tím, že cvičenky by se měly do dresů navléknout příští rok v létě při tradičních sportovních hrách vesnic z Broumovského výběžku. „Moc jsme s tím nesouhlasily, ale nic jiného nám nezbude. Aspoň nás to bude motivovat, abychom si udržely postavy.“