„Ostatní lidé se na nás obracejí s tím, že se nemoci bojí. Někteří dokonce uvažují o tom, že nebudou například své děti raději pouštět do školy, aby se nenakazily,“ uvádí chrastecká místostarostka Martina Lacmanová.

„Tazatelé za námi chodí, telefonují, žádají. Apelují na to, aby město provedlo nějaká opatření. Jenže problém je plně v kompetenci krajské hygienické správy, proto my jako radnice jim pomoci nedokážeme. Někteří z tazatelů se pak cítí dotčení, že u nás nenalézají potřebné zastání. Mnozí Chrastečtí se dál domnívají, že jedinci ohrožení žloutenkou mají být v přísné karanténě. A neukazovat se tedy ve školních kolektivech, v obchodech či v restauracích, čehož jsou lidé denně svědky,“ vysvětluje místostarostka Lacmanová

Chrast je navíc malé město, veřejnost proto vesměs velmi dobře ví, v jaké komunitě infekční nemoc propukla. A na členy několika početných rodin si pak mnozí ukazují prstem.

Chrudimské pracoviště krajské hygienické stanice však má podle slov vedoucí svého protiepidemického oddělení lékařky Jiřiny Rybové situaci pod kontrolou. „Osoby, kterých se to týká, jsou pod lékařským dohledem. Můžou ale například chodit do práce, děti můžou navštěvovat školu. V chrastecké situaci jsme dokonce děti do školy nepustili, abychom chránili kolektiv. Jinak jsou všichni sledováni a lékařsky vyšetřováni, a to v pravidelných intervalech po dobu padesáti dnů od posledního kontaktu,“ vysvětluje Jiřina Rybová.

„Infekční období, ve kterém by mohli nemocní nákazu šířit, stráví vždy na infekčním oddělení v nemocnici. K úplné izolaci ostatních lidí ale není důvod,“ uzavírá Rybová.