V dnešní době je automobil běžnou spotřební věcí, kterou si může dovolit koupit už skoro téměř každý a není už ani výjimkou vlastnit dva i více vozů v jedné rodině.

Ještě před pětadvaceti lety bylo však vlastnictví automobilu skoro luxusem, který si každý dovolit nemohl. Na nový osobní automobil se šetřilo mnoho let a také řadu let se čekalo, než na dotyčného přijde řada v pořadníku, aby si pro nového plechového miláčka mohl do tehdejšího národního podniku Mototechna zajet a koupit si ho.

„Pestrá" nabídka Mototechny nabízela jeden typ modelové řady Škoda s objemem motoru 1000, popřípadě 1200 ccm, automobily Wartburg, Trabant a pro movité pak vozy Žiguli. Když měl kupující štěstí, tak si mohl vybrat ze dvou barev, které byly momentálně skladem. Pár jedinců, kteří vlastnili valutové konto, na tom bylo lépe. Ti si mohli vybírat v prodejnách Tuzexu z širší nabídky automobilů tehdejší západní provenience.

Například Karel Veselý se svěřil, že jednoho dne padlo rozhodnutí, pořídit si do rodiny nový automobil. Tím také začalo velké spoření a obracení každé koruny. Šetřilo se na jídle, žádné dovolené, zábavy a hospody už vůbec ne.

„Bylo to koncem padesátých let. Ne bylo to lehké, já měl výplatu okolo 1200 korun a manželka 800 korun. Šetřili jsme asi šest až sedm let. Když se začala vyrábět Škoda 1000 MB, tak jsme se zapsali do pořadníku. Pro automobil jsme si jeli v roce 1962, to nás tehdy stála škodovka pětačtyřicet tisíc. Byla to velká událost. O automobil se muselo také pečlivě starat, aby co nejdéle vydržel," svěřil se Veselý.

Pro většinu populace byl nákup nového vozu ale finančně nedostupný. Těmto lidem zbývala jediná možnost, koupit si ojetý automobil buď soukromě přes známé, inzerát, nebo v autobazarech národního podniku Klenoty.

Tyto automobily ale většinou vyžadovaly větší opravy a to byl další kámen úrazu. Shánět potřebné díly, to byl nadlidský úkol. Před prodejnami Mototechny, jediného prodejce náhradních dílů, se po dodávce zboží stály dlouhé fronty a ne každý měl to štěstí, aby si potřebný díl zakoupil.

V té době mělo velký rozmach kutilství a potřebné díly se tak vyráběly doma na koleně, ale ne vždy bylo bezpečné se s takto opraveným automobilem prohánět po silnicích.

„První auto jsem si koupil v roce 1977 v autobazaru. Byla to dost ojetá Škoda 1000 MB, která vyžadovala generální opravu," vzpomíná Zdeněk Macek. „Udělal jsem na ni generální opravu motoru, náprav a vyvařil zkorodované díly. Celá se také nalakovala a řadu let dobře sloužila. Když se časem dostala koroze až na nosné části, tak jsem si sehnal starší karoserii ze Škody 110 a vozidlo zase zrenovoval. Tak jsem vydržel jezdit vlastně s jedním automobilem až do revoluce," přiblížil své motoristické začátky Macek.

Lépe na tom nebyli ani motocyklisté. V nabídce Mototechny byly stroje Jawa nebo ČZ, později ještě východoněmecké značky Simson a MZ. S údržbou a opravami byly však stejné problémy jako u automobilů.