Smutečního obřadu se samozřejmě zúčastnili nejbližší pozůstalí včetně bývalého reprezentačního útočníka a syna zesnulého, Vratislava Lokvence mladšího. Na poslední rozloučení však dorazili také osobnosti nejen společenského, ale především sportovního života, mezi kterými se zesnulý vlastně celý svůj život pohyboval. Ve smuteční obřadní síni v Náchodě – Starém Městě se objevili bývalí Lokvencovi spoluhráči i protihráči a také ti, které učil fotbalovým krůčkům či později zdokonaloval jejich fotbalové řemeslo.


„Poprvé jsi mě a své spoluhráče a kamarády zarmoutil. Tvá neomylná levačka nestačila sešlápnout pedál, když tě nezodpovědný řidič poslal tam, odkud již není návratu,“ adresoval poslední vzkaz svému zesnulému spoluhráči dlouholetý kamarád Jan Jebavý, trenér České Skalice.


Tam v dřívějších dobách trénoval i Vratislav Lokvenc. „Bohužel, teď vše musíš řídit z fotbalového nebe, kam ti nejen syn Vráťa a oba vnuci budou posílat vstřelené branky, ale i já. Všichni, kteří s tebou sedávali v kabině nezapomeneme, že odešel skvělý člověk a kamarád,“ dodal dojatý Jan Jebavý.


Slova těžko hledal po smutné zprávě o smrti Vratislava Lokvence i dlouholetý bývalý předseda Okresního fotbalového svazu Antonín Prouza. „Je mi z toho strašně smutno. Jsou lidé, kteří tady mohli být rozhodně déle a Šoula mezi ně bezpochyby patřil. Také to byl člověk, který svými znalostmi měl hlavně mladým hráčům co dát.“


Vratislava Lokvence staršího vyprovodili na jeho poslední cestě symbolicky tóny fotbalové hymny: „Zelená je tráva, fotbal to je hra …“