Jeden ze svědků Josef Tepper z Hejtmánkovic se domníval, že do louky udeřil blesk. Vydal se tedy na místo, kam domnělý blesk udeřil, a našel asi metr dlouhou rýhu, ze které vyčníval černý horký kámen. Vážil 23,6 kilogramu a jeho rozměry byly 25 x 25 x 13 centimetrů. S vynaložením větší síly se mu podařilo nápadně těžký předmět ze země vyjmout a odnést. Na místě dopadu je na louce „U Myšáků“ umístěna pamětní deska.

„To druhý dopad menší části meteoritu v křinickém katastru pocítili naživo obyvatelé cihlářova domku u rybníku Cígl. Meteorit prorazil střechu domku, prolétl stropem, údajně rozbil i čelo postele, na které spaly tři děti, a proletěl až do sklepa,“ popsal drama červencové noci ředitel Muzea Broumovska Karel Franze.

Detonace byly slyšet až ve Wroclawi

Právě zde je k vidění sádrový odlitek křinického meteoritu i s mapkou dopadu obou částí. „Dětem v cihlářově domku se naštěstí nic nestalo, krom toho, že si možná z leknutí ucvrnkly,“ usmál se Franze. Pád meteoritu totiž provázely ohlušující detonace, které byly podle dobových zápisů slyšet i v 50 kilometrů vzdáleném Münsterbergu (nyní Ziębice) a 80 kilometrů vzdálené Wroclawi.

Pád meteoritu byl sám o sobě jistě mimořádnou událostí. Obě meteorická tělesa získal do sbírky benediktinský klášter. Pád meteoritu Braunau zvyšoval jeho význam tím, že to byl ve své době třetí pozorovaný pád meteoritického železa na světě a první zjištěný pád železa vzácného hexaedritového typu. Z obou dílů byly krátce po pádu ve vratislavské továrně na porcelán odlity sádrové formy a pořízeny kopie.

Těžší hejtmánkovický exemplář nechali benediktini rozřezat na menší kusy, které rozeslaly po celém světě do čtyř desítek univerzit a muzeí ke zkoumání - od Evropy po USA přes Asii až po Austrálii - což znamenalo rozhodující krok vpřed k pochopení meteoritů ze železa.

Druhý kus chtěli benediktini prodat a za utržené peníze přestavět klášterní špitál. Nakonec z této myšlenky sešlo a křinický kus, který vážil 17,2 kilogramu a měl rozměry 23 x 21 x 14 centimetrů, byl dalších téměř sto let uchovávaný v Broumově. Tam se ho po roce 1945 zmocnili Pražáci a nyní je k vidění v Národním muzeu v Praze. Na jeho povrchu jsou dodnes patrné části stébel ze střechy.

Cihlář považoval meteorit za zlatý dar z nebes

Když se cihlářský dělník Pohl vzpamatoval z prvotního šoku a uviděl meteorit, tak nabyl přesvědčení, že se stal svědkem zázraku. Vesmírný posel byl po prolétnutí doškové střechy částečně obalen nazlátlou slámou a cihlář si pomyslel, že mu Pánbůh posílá kus zlata, aby mu pomohl z bídy. Jelikož byla cihelna klášterní, tak benediktinský opat, když se dozvěděl, co se stalo, poslal své lidi, aby mu meteorit donesli. Zatímco za první kus opat vyplatil odměnu jak nálezci, tak majiteli louky, druhý kus spadl na klášterní majetek a cihlář měl smůlu. Možná i proto se „daru“ nechtěl vzdát. Museli mu pracně vymlouvat, že se o zlato nejedná. Dá se ale říci, že nebohého cihláře vrchnost v podstatě podvedla, protože meteorit cenu zlata měl.